Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Máte rádi film Prázdniny v Římě s Audrey Hebpurn?

18. 09. 2016 19:56:45
Měl jsem se raději zeptat „máte rády“, že? Je to romantická komedie – a navíc takového typu, že to je daleko více film holčičí, ženský, prostě dámský. Možná, milé čtenářky, že to, co budu teď psát, jste už z filmu dávno vycítily..

Ale chlap k tomu poznání potřebuje většinou dozrát později. No – aspoň že nakonec přece jen trochu dozraje, ne?

Až ve zralém věku jsem si do detailu vychutnal herecké mistrovství Audrey Hebpurnové. Psát by se dalo o mnoha a scénách z toho filmu. Já jsem si vybral závěrečnou scénu z opožděné tiskovky princezny. Na rozdíl od filmu jí zde budu říkat princezna Audrey, protože to zahrála opravdu královsky a Oscara jí nikdo normální nemohl nepřát či závidět. A hlavnímu mužskému protagonistovi budu říkat novinář Gregory. Pan Peck si to také zaslouží.

Celý film je ke shlédnutí například tady. Dále budu uvádět stopáž toho kterého okamžiku, který hodlám nadšeně komentovat, těmi minutami a sekundami, jak je to v uvedeném prolinku. Takže – pro plný prožitek z tohoto článku to asi bude chtít, abyste si ten film našli a souběžně se čtením na něj přepínali. A pak si těch sedm filmových minut vychutnali ještě jednou v celku. Trochu toho času navíc se vám, věřím, na prožitku mnohonásobně vrátí.

1:49:25 Princezna Audrey vchází do sálu před novináře, scéna začíná. S princeznou bude lomcovat (nebo ji hladit) řada emocí. Ale jako dáma zachovávající přísný protokol má oproti jiným filmovým postavám jen asi jednu setinu možností, jak je všechny vyjádřit. Nějakým slůvkem či snad dokonce výkřikem, povzdechem – ani pomyšlení! Výrazným gestem, pohybem celého těla nebo tak – ani nápad! Jen mimikou, a to nepatrně, a pak ještě očima. A očima přitom mnohem méně, než to dělával třeba Jean Gabin nebo Rudolf Hrušínský nejstarší. Žádné velké kulení ani přivírání...

1:49:54 Audrey spatří Gregoryho. Poprvé vypadává z role princezny. Celá strne velikým údivem; zděšeným překvapením. Nikdo z jejího doprovodu to však nepozná, z hejna novinářů jen Gregory. Pak jdou Audrey očka trochu do strany; najednou si vybavuje, co všechno s Gregorym za těch čtyřiadvacet hodin prožila. Dvousekundová zkratka, ale je tam všechno.

1:50:13 Srdce Audrey překypuje láskou ke Gregorymu, ale vzápětí princeznina tvář přechází ve zklamání. „Aha, tak kvůli svému kšeftu se mnou trávil celý ten čas... a já nána si myslela... ježíši, co teď bude, když se to provalí...“. Mimika a oči princezny končí obavami.

1:50:20 Statečná princezna už má zase zpět pokerově usměvavou (usměvavě pokerovou) masku svého výsostného postavení a kyne hlavou, ať se žurnalisté ptají. Jejich otázky a její odpovědi na ně jsou jí notoricky známy – a bytostně je nesnáší.

1:51:13 Princezna naléhavě konstatuje, že věří v přátelství nejen mezi národy, ale i mezi jednotlivými lidmi. Její půvabná bradička nyní směřuje do strany a hlavně bojovně vpřed směrem ke Gregorymu: „Zkus si to vykecat, co se stalo – vyškrábu ti oči!“

1:51:29 Gregory, ač chlap, pochopil, že je od něj právě teď očekáváno rozhodné slovo. Bere si je a uklidňuje princeznu, že on nebude tím, kdo by její víru zklamal.

1:51:34 Úleva ve tváři princezny. Oči jí ovšem přitom trochu září rošťáctvím, vznikajícím krásným spiklenectvím.

1:51:45 Ale teď si to teprve princezna Audrey uvědomuje: „Tak proč se mi tedy celou tu dobu věnoval, když ne kvůli kšeftu? Točí se jí hlava, hladí Gregoryho očima; neví, co se s ní děje, nevnímá, že odkudsi zní další otázka...

1:51:56 Audrey zahání krásný sen někam pryč krátkým pohybem hlavy sem a tam, a vrací se do své princeznovské role.

1:52:08 Ale v roli to dlouho nevydrží, emoce jsou silné a naléhavé. Audrey kašle na protokol a prohlašuje o pořadí oblíbenosti všech měst svých návštěv z celého srdce: „Řím!“

1:52:21 Audrey Gregorymu veřejně, avšak zároveň naprosto důvěrně sděluje, že na něj do konce života nezapomene.

1:52:53 Audrey vidí, že fotografův zapalovač je vlastně fotoaparát. Ústa se jí sevřou tentokrát velmi citelně. „Proboha, tak on mne celou dobu fotil! Jak kouřím, jak tančím s kadeřníkem, jak, jak...“. A v padesáté sedmé vteřině se princezninou tváří ještě mihne kousíček vzteku na fotografa: „Ty jeden mizero!“

1:53:13 Jenže, když fotograf fotil, tak ty fotky musí někde existovat, dovodí si princezna chytře. „Protokol neprotokol, jdu si podat ruku se všemi novináři v první řadě. To přece musím zjistit, kde ty fotky jsou a co na nich všechno je.“ Ženská zvědavost nemá co do své velikosti ve vesmíru konkurenci.

1:54:41 Fotky jsou předávány diskrétně v obálce princezně. Ona nahodile povytáhne tu vrchní, na níž je zobrazená, jak mele kytarou po hlavě tajného agenta, který ji chtěl unést zpět z tancovačky. V životě nikdo tak rychle nezasunul fotku zpátky do obálky, jako to udělala princezna Audrey.

1:55:01 A pak už zamilované a smutné oči princezny patří jen očím novináře a naopak. Asi je to naposledy, co se takhle potkávají a vidí. Komentář zbytečný. Jen si všimněte, jak oči princezně strašně pohasly, když jí protokol velel jít k dalšímu novináři (1:55:10). Ty zbylé už obsloužila jako tělo bez duše.

1::55:36 A zpátky na piedestal, pryč od běžných lidí, pryč od Gregoryho, zpátky do princeznovské nudy se jí tááák nechtělo...

1:56:10 a poslední otočení se, poslední pohled, rozloučení, slzičky... skutečná koruna celé té scény.

To je úžasné, jak to vše Audrey s minimalizovanými hereckými vyjadřovacími možnostmi dané role a dané scény zvládla.

Pro někoho to vše mohou být samozřejmosti, které „vnímavým čtením“ filmu zaregistroval hned napoprvé. Ale jiní si to plně uvědomí až teď. Jak hezké musí třeba být, když ten kousek přehraje třeba maminka své dospívající dceři a všechno jí vysvětlí...

Autor: David Gruber | neděle 18.9.2016 19:56 | karma článku: 22.13 | přečteno: 785x

Další články blogera

David Gruber

Má člověk v rukách mobil, nebo mobil ve svých pařátech člověka?

Kdo koho ovládá? Kdo komu poroučí? Vliv moderní komunikační techniky, internetu, mobilů na zblbnutí a snižování vzdělanosti lidí, na jejich stále větší roztěkaný neklid, se jeví čím dál zřetelněji.

22.9.2017 v 13:53 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 379 | Diskuse

David Gruber

Právo a povinnost – dvě strany mince chování a jednání člověka

„Člověk má právo dělat chyby a povinnost být za ně a za jejich důsledky zodpovědný.“ Tak zní sedmé pravidlo asertivity – velmi důležité. „Člověk má právo sám posuzovat své vlastní chování a pocity a být za ně zodpovědný.“

16.9.2017 v 13:29 | Karma článku: 20.37 | Přečteno: 537 | Diskuse

David Gruber

Macron má vizážistu za 26 tisíc Euro čtvrtletně

Tuto zprávu jsem slyšel včera ve zprávách Rádia Slovensko. Totiž – vždy, když jedu do jiného státu, tak si hned po překročení hranic naladím nějakou jeho rozhlasovou stanici. Marnotratnost novodobých papalášů...

26.8.2017 v 11:27 | Karma článku: 34.72 | Přečteno: 1713 | Diskuse

David Gruber

Resilience = lidé, buďte odolní, nenechejte se zblbnout

„Resilience je psychický proces zvládání nepříjemných podmínek (krizí) člověkem. Jedná se o psychickou odolnost, houževnatost jedince "navzdory osudu", navzdory biologickým, psychologickým a psychosociálním vývojovým rizikům....

20.8.2017 v 11:47 | Karma článku: 25.33 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 553 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 13.93 | Přečteno: 322 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 20.76 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Mařák

Listy z Umwurfu

Umwurf si musíš najít sám, neboť k němu nevede žádná značená cesta, je prostě schovaný někde v hlubinách, či výšinách hor, uprostřed lesů, kde tě nebudou otravovat zástupy turistů a podobně.

23.9.2017 v 16:00 | Karma článku: 8.38 | Přečteno: 179 | Diskuse

Robert Brinda

Noční můra houbařů.

Kategorizuji houbaře: Takyhoubař - houbař - pan houbař - mykolog. Pan houbař by měl znát aspoň deset hub jedovatých a nejméně dvacet jedlých. Protože to splňuji, považuji se za pana houbaře. Občs mi ale zvědavost nedá a hledám:

23.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 583 | Diskuse
Počet článků 216 Celková karma 25.42 Průměrná čtenost 2470

Zakladatel oboru "techniky duševní práce" neboli "beneopedie"(1984), který zahrnuje mj. všechny soft skills vyšší generace a témata rozvoje osobnosti. Zakladatel profese nezávislého lektora, konzultanta, kouče v naší zemi (1986). Autor více než 55 klasických papírových knih, jichž se jen na českém a slovenském trhu prodalo přes milion výtisků. Autor a moderátor čtyř televizních vzdělávacích seriálů. Autor řady e-knih a audioknih. Patří s nimi mezi nejúspěšnější spisovatele např. na portálu knihy.idnes.cz.

viz též www.gruber.cz

Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.