Povídal jsem o rychločtení v pořadu Dobré ráno v České televizi. Co je na tom pro vás zajímavého a jak to souvisí třeba s Belmondem, princem Wiliamem, Edmundem Hillarym nebo svatbou švédské korunní princezny - o tom níže.
Ostravské studio ČT mám celkem rád, vnímám je jako vzdálené zájmovým bojům různých skupin a skupinek na Kavčích horách.
Prolink na ta tři kratičká povdání je zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10435049455-dobre-rano/video/
Objeví se web celého pořadu dobré ráno ze dne 24. 4. Pod okénkem s videem, tedy uprostřed níže, je asi čtyřicet aktivních řádků. Moje jsou tři, snadno je najdete - je to tuším odshora sedmý, čtrnáctý a dvacátý devátý řádek. Vždy na něj klikněte.
Chtě nechtě musím znovu zopakovat, kde všude se mohli lidé naší země o specifickém českém rychločtení a racionálním čtení, jehož jsem autorem, dovědět.
V televizi šel mj. průkopnický vzdělávací desetidílný seriál, každý týden jeden díl. Po letech studování z knih, sestavování a dolaďování kurzu a jeho ověřování na sobě i žácích jsem v roce 1986 dlouhé týdny psal námět, všechny scénáře, všechny specifikace k deseti softwarovým aplikacím. Vše se důkladně na více místech kontrolovalo a schvalovalo. Pak to bylo natáčeno poctivě a pečlivě dlouhé týdny v létě a v prosinci 1986. s přísným režisérem Janem Flakem, který mně a zbytku týmu nedal pokoj třeba dvě hodiny, dokud nebyl jednominutový záběr OK. Vysíláno bylo jednou týdně v lednu až březnu 1987. Sledovanost nejspíše hodně přes dva miliony lidí pravidelněji; jednorázověji to omrknul snad každý s výjimkou malých dětí, vetchých starců a lidi živících se tou nejjednodušší fyzickou prací.
Možná poprvé na světě v tomto seriálu došlo k takovémuto veřejnému hromadnému dálkovému přenosu dat z televizního místa do statisíců domácností, kde si nachystali kazetové magnetofony a snímali data a softwarové aplikace v jazyce basic pro počítače Sinclair ZX Spectrum. Deset aplikací pro rychločtení v roce 1987, dalších deset aplikací pro time management (již!!) v roce 1988. (Nesmím zapomenout na kamaráda ing. Milana Buchtu, který ty aplikace podle mých specifikací v basicu programoval.) Není vyloučeno, že jsme byli tehdy na světové špičce, průkopníci. Proč měly později stamiliony a miliardy dolarů zisků z rychločtení a time managementu místo našich lidí, tedy místo vás všech, jiné státy než my (převážně USA), to je jiná, velmi smutná kapitola, kterou si nechám na jindy.
Více než patnáctkrát psal o mé české metodice rychločtení a racionálního čtení tehdejší časopis č. 1 Mladý svět – tedy vyšlo to patnáctkrát v nákladu 600 000 výtisků. Dále v týdeníku Květy – desetkrát něco kolem 400 000 výtisků. Dále v týdeníku ČS. televize – obdobný náklad jako Květy. Asi poloviční náklad – slovenský týdeník Svet.
Z mých kurzů rychlého čtení v Šilheřovicích u Hlučína dělala Československá televize každé léto zpravodajské reportáže.
Bylo nespočet rozhlasových pořadů. Článků v odborných časopisech, například v měsíčníku Čtenář...
A tak to šlo obdobně řadu let dále a dále... ušetřím vás dalších pěti blogových stránek suchých výčtů... tedy dále a dále až po dnešní v souhrnu miliony internetových kliknutí na moje weby, články, videa na youtube i jinde...
Více to snad ani nešlo. Ve světle těchto faktů snad není nepřiměřené říci, že kdo dnes nic neví o grubrovském rychločtení a racionálním čtení, ten nemohl posledních pětatřicet let žít v Česku, potažmo Československu.
A přece – nevědomost a zkreslené názory přetrvávají, jak jste mohli vidět na videoukázkách z 24. dubna 2017. Jistě ty názory nemysleli moderátoři zle; naopak, vyjadřovali celkem věrně názory velké části veřejnosti.
Já to prostě nechápu.
Ale nezbývá mi než do úplného zlikvidování všech předsudků znovu a znovu připomínat to, co zde připomenu níže.
Tedy:
České grubrovské rychločtení není nic povrchního. Je to provázaný systém asi tří desítek schopností dovedností a návyků, který:
- je bičem na povrchnost čtení a vnímání.
- je systémem obsahujícím stručně avšak výstižně řadu dalších měkkých dovedností, dá se říci všech podstatných pro sebevzdělávání, osobní rozvoj, komunikaci.
- je jako nebe a dudy odlišný od zahraničních „speedreadingů“ – psal jsem o tom na zdejším blogu například zde. Moji žáci dosahují osmdesát procent zkvalitnění svého čtení těmi psychickými zbraněmi, které se v zahraničí takto neprobírají – a jen asi dvacet procent je dáno tím, co je v povědomí i mnoha našich poloiformovaných lidí; tedy širokým zrakovým rozpětím, menším počtem fixací na řádek, čtením bez regresí, bez artikulací...
- je už více než třicet let praktickým reálným prováděním toho, po čem oficiální školství hlavně dlouze volá – ono „naučit mládež porozumět tištěnému textu, naučit ji odhalovat manipulaci, vystihnout podstatu atp.“. Na Ostravsku a Valašsku, odkud pocházím já a moje nejbližší rodina, vždy bylo zvykem minimálně planě mluvit či okecávat a co nejvíce tvrdě konat, usilovně pracovat. Fyzicky i duševně za katedrou či u flipchartu.
- obsahuje v kostce vše potřebné o skoncování s prokrastinací, o zvládnutí angličtiny, o kreativitě, o trénování paměti apod. – ano, již více než třicet let...
- je pro moderního člověka stejně nezbytné jako osobní notebook a chytrý mobil; bez rychločtení je člověk jako bez mobilu, bez notebooku, bez internetu.
Zkusme si chvilku představit, že by ti lidé, co mají poloinformované zkreslené představy o rychločtení a racionálním čtení, měli tytéž předsudky vůči současným informačním technologiím.
Takový typický pan – nazvěme jej Jirka Předsudek – by třeba tvrdil:
Nechoďte na mne s nějakými mobily. Vyřizovat pracovní věci mobilem, to mne nikdy nelákalo. Ano, jistě, vypadá to rychle, ale je to přece strašně povrchní! Já si nejraději za každým, s kým potřebuji něco vyřídit, dojdu osobně sám.
Nebo by firemní vzdělávač velké firmy řekl: „V naší společnosti lidé nepoužívají mobily, počítače, internet. Zůstávají u klasické pošty v papírových obálkách s nalepenými známkami – a všechno chodí a jezdí vyřizovat osobně. To u nás považujeme za důkladné, nepovrchní a správné. Vyřizovat věci mobilním telefonováním, textovkami a e-maily se mi jeví krajně podezřelé.“
Kdyby tomu vzdělávačovi někdo argumentoval jinými firmami, které komunikují naprosto moderně a silně prosperují (to je obdobné, jako když já argumentuji řadou veleúspěšných žáků), tak by mu to prostě jaksi šlo jedním uchem tam a druhým ven – a v tom pochodu mezi ušima by to nějak minulo mozek...
Zakončeme tento článek optimisticky. Jako by v naší zemi existovaly dva izolované světy. Svět těch, co nevědí a ani moc nechtějí vědět – a svět těch, co dávno vědí a používají. Zrovna dnes, po desáté hodině dopolední, jsem dostal mail od žáka. Celkovým laděním je takových mailů mnoho – ale svými detaily je tento natolik originální, že stojí za ocitování. Žák Jan cituje tu moji knihu, která je svým tématem důležitou součástí racionálního čtení – knihu o efektivním rychlostudiu angličtiny.
Takže – citát:
„... Vážený pane inženýre,
velice Vás zdravím z Telče. Byl jsem Vaším žákem v roce 2001. Měl jsem přezdívku Jan Železný. Chci Vám ... poděkovat za Váš kurz. Moc Vám také děkuji za Vaší knihu - Jak se efektivně naučit cizí jazyk.
Moje úspěchy díky Vaší knize a kurzu:
- angličtina - státní zkouška z kancelářského psaní na stroji v jazyce anglickém, Certificate in English,
- First Cambridge Certificate,
- cestování - navštívil jsem Egypt, Kubu, Nový Zéland a ostrovy Samoa a Fidži v jižním Pacifiku /bez angličtiny bych byl úplně ztracený/,
- korespondence v angličtině - slavní lidé - odepsali mi tito slavní lidé: např. Sir Edmund Hillary, Brigitte Bardot, Ringo Starr z Beatles, komorník papeže, princ Charles, princ William, Terence Hill, Jean-Paul Belmondo, monacký kníže Albert, belgický král, holandský král, švédská korunní princezna Victoria – ta mi poslala své svatební oznámení.
Ještě jednou Vám velice děkuji.
S pozdravem
Jan...“
To je v souvislosti s rychločtením a racionálním čtením trochu jiné kafe než představy o „podivínském“ cukání s kartičkou na skupinách znaků nebo na pyramidách postupně se prodlužujících frází.
