Prezidentské volby – o čem ještě nebyla řeč

Soudím, že jste přesyceni analýzami a diskusemi desetitisíců lidí od největších hlupáků po největší experty – o tom, co se v těchto volbách stalo a proč. A přece – o jednom z nejdůležitějších faktorů se kupodivu nikdo nezmínil.

Sledoval jsem celé dění kolem prezidentských voleb 2018 velmi pozorně. Komunikační dovednosti, pragmatické a často nestydaté mediální trikaření a obrana proti němu, motivování lidí – to je přece moje celoživotní profesní téma.

Masově se projevil psychovzorec lidského ega. Tj. mraky lidí dávaly najevo, že to ví nejlíp, jak se věci mají, kdo je vhodnější kandidát a jak tomu protistrana naprosto nerozumí a je mimo mísu.

Řada komentářů ale byla i moudrých a rozumných.

Našel jsem i spoustu typického českého drsného humoru. Namátkou:

• Někdo navrhoval, aby zahraniční hackeři napíchli ušní naslouchátko Světlany Witowské a pouštěli jí tam místo komunikačních pokynů televizního týmu projev Milouše Jakeše z Hrádečku 1989.
• Jiný drsný filuta psal v diskusi, že se před duelem na ČT, cituji „Václav Moravec zatáhl do předkožky“. Přeberte si to, jak chcete, ha.

Ale na úvod povídání o hlavním faktoru prezidentských voleb mi dovolte malinkou odbočku:

Když dva lidé soutěží, kdo se například dostane dříve z Brna do Prahy a jeden má dobré auto a druhý musí jít pěšky nebo jet na kole, tak je výsledek jednoznačně jasný. A ono auto je rozhodujícím faktorem a mělo by být veřejností i experty uváděno na prvním místě: „Autem to jde rychleji než silou vlastních svalů.“ Podotýkám, že ten člověk s autem musí umět a smět řídit, tedy musí mít řidičák.

Kdyby dva lidé soutěžili, kdo lépe naštípá dříví, a jeden měl dobrou ostrou sekeru a druhý jen holé ruce nebo tupý příborový nožík – kdo vyhraje? Dlužno dodat, že ten vítězný vlastník sekery potřebuje kromě nástroje též umění s tou sekerou zacházet. Vyhraje jen tehdy, když ji při té soutěži nedrží v ruce poprvé v životě.

Tedy vyhrává vlastnictví nástroje plus kvalifikace, zručnost.

No a podotýkám, tak jako to publikuji všude možně již od roku 1984, že

• Umění vyhrát v prezidentských volbách je přece technika duševní práce (neboli měkká dovednost). Technika duševní práce, podle klasifikačního systému zařazená do kategorie „výdej informací“. A při televizních duelech do kombinované kategorie „příjem informací“ a „výdej informací“. Přičemž převládá v důležitosti ten výdej informací. Je důležité, co si duelant od moderátora a protivníka vyslechne, ale rozhodující je, co na to řekne.

No a nikdo z těch mraků komentujících a diskutujících se nezeptal (nebo aspoň jsem to i při velmi obsáhlém a pečlivém čtení nezaznamenal), zda ten který kandidát hlavy státu má klíčový nástroj úspěchu, tedy Zlatou knihu komunikace.

Fakta jsou taková, že jeden z kandidátů o ní podle všeho vůbec neví a ani jejího autora nezná. Zatímco druhý ji vlastní už řadu let. Nakolik ji využil, to samozřejmě nevím, ale jistě ji má, sám jsem mu ji kdysi podával do ruky.

Vlastník dobrého nástroje (a dobré kvalifikace, zručnosti) má situaci značně ztíženou, když proti němu hraje tým protivníka – hokejově řečeno – celý zápas přesilovku 5 na 3. Pak je to na vážkách. Ale úplně ztraceno to ani tak není – jak jsme se mohli všichni přesvědčit.

Řada komentujících a diskutujících po drobných kouscích a tápavě objevovala malé zlomky toho, co jsem publikoval mnohokrát, poprvé v roce 1990: Tedy komplexní systém řečnických triků a obrany proti nim. Triků minulých, známých ve své podstatě například od Aristotela a Schopenhauera, triků současných i těch, které třeba někdo „jakoby nově vymyslí“ v budoucnu. Předvídat všechny budoucí triky umožňuje právě systémový multimetodický přístup. Zkoušet pouhé metody, to na určení budoucnosti nestačí.

Komentátoři prezidentských voleb pracně objevovali a prezentovali, že třeba nátlak moderátorky Witowské „pane prezidente, můžete zaručit, že peníze od vašich sponzorů nepocházejí z trestné činnosti?“ je nějaká manipulace.

Ale i mladý školák, který si přečetl příslušné pasáže ve Zlaté knize komunikace, ví, že je to typický trik typu „dokažte že ne“. Dokažte, že se něco nestalo.

To samozřejmě není možné dokázat. Příjemce dotací nemá nad všemi svými donátory 24 hodin denně kamery s mikrofony.

Stejný tip triku v bleděmodrém:

Pane X, můžete zaručit, že jste se nikdy nesetkal s mimozemšťany?

Paní Y, můžete prokázat, že jste svému manželovi nebyla nikdy nevěrná?

(Rádi to používají u soudu největší hajz...é mezi právníky.)

Miloš Zeman na tento trik moderátorky vytáhl svůj seznam sponzorů a začal předčítat jména. Byl jako beránek, protože (podle mne velmi chytře) zvolil roli beránka na celou tuto diskusi.

Kdyby ale nehrál beránka, kdyby byl svůj obvyklý, mohl na hrubý pytel kontrovat hrubou záplatou: „Paní Witowská, můžete mi zaručit, že jste se nikdy v budovách České televize na Kavčích horách nevykálela doprostřed chodby?“

Kdyby Zeman nechtěl být tak drsný a nechtěl oplácet útok protiútokem desetinásobné intenzity, tak by asi mohl na požadavek záruky beztrestnosti dárců mírně odvětit:

„Paní Witowská, toto vám u svých dárců ani pan Drahoš ani já zaručit nemůžeme... Protože toto nemůže zaručit nikdo na světě, kdo kdy od někoho dostal nějaké peníze...“

Všimli jste si, milí čtenáři, že jsem dosud nijak explicitně netvrdil, kdo z obou kandidátů je lepší a kdo horší. Hovořil jsem jenom v rovině nástrojů a zručnosti. Nástroje a zručnost jsou rozhodujícím faktorem. Kdo je má, vyhrává, nejednou i proti přesile. Zda pak své vítězství využije nebo zneužije, to už je další.

Jsem ve své profesi něco jako opravář auta. Přijde za mnou někdo s porouchaným nebo nabouraným – a mým úkolem je uvést je do perfektního provozuschopného stavu. Jestli ten majitel po vyjetí z mé opravny pojede přes obec do 50 km/h (legální chování) nebo více (= zneužití opravy k nelegálnímu chování), to už ovlivnit nemůžu.

Nicméně celým svým životem se snažím fandit těm prvním – co pravidla dodržují. Kdo mne jen trochu sleduje, jistě už si stačil všimnout.

A na samý závěr: Ochutnávkový výcuc z nástroje na vyhrávání prezidentských voleb je v mém úplně nejstarším blogovém článku na idnesu zde. V době psaní těchto řádků měl tento článek přes 23 500 přečtení a karmu přes 45.50. Na to, že je nadčasový a nereaguje na žádnou konkrétní událost, to zřejmě není málo. Je čten průběžně každý týden už skoro devět let.