Arogance průměrných

Petr Robejšek o politice, cituji: „Samozřejmě, že v každé (i v naší) vládnoucí vrstvě najdeme excelentní jedince. Ale ti jsou vždy v drtivé menšině. Vzhledem ke svému velkému množství totiž průměrní těží z přízně osudu více než...

...menšina vynikajících. A když se průměrní dostanou k moci, tak dělají všechno proto, aby zabránili vzestupu těch schopnějších. V důsledku toho kvalita politického perzonálu dlouhodobě stagnuje nebo dokonce klesá. Pozorujeme to v celém západním světě. 

Na tomto místě si neodpustím připomenout to, že u nás můžeme právě „live“ sledovat aroganci průměrných na vysokých postech. Tito, v drtivé většině „šťastnou“ náhodou nahoru vyplavení, politici nás poučují o tom, že jsme jen hloupí Češi a Moravané, kteří třeba na referendum o mezinárodních otázkách prostě nemají. Máme to prý přenechat těm schopnějším.“ Konec citátu Petra Robejška.

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=31393&from=fbLike

A jaká je podle mne variace Robejškových slov na oblast vzdělávání dospělých:

Samozřejmě, že i v naší množině lektorů a koučů najdeme excelentní jedince. Ale ti jsou vždy v drtivé menšině. Vzhledem ke svému velkému množství totiž průměrní těží z přízně osudu více než menšina vynikajících. A když se průměrní lektoři dostanou ke kšeftům, tak dělají všechno proto, aby zabránili vzestupu těch schopnějších. V důsledku toho kvalita dalšího vzdělávání dospělých dlouhodobě stagnuje nebo dokonce klesá. Pozorujeme to v celé zemi. 

Na tomto místě si neodpustím připomenout to, že u nás můžeme právě „live“ sledovat aroganci průměrných lektorů a koučů a jejich vlivných vzdělávacích firem. Tito, v drtivé většině „šťastnou“ náhodou nahoru vyplavení, podle mých dlouholetých zkušeností vymýšlejí ta nejnesmyslnější „kritéria kvality“, podle nichž by, obrazně řečeno, nemocniční uklízečka měla větší odborné i morální oprávnění operovat pacienty než zkušený primář chirurgie s řadou atestací. Hloupý lid se pak většinou nechává operovat skutečně těmi uklízečkami, a ještě si při tom rochní.

A ještě jeden citát z jiné pasáže tohoto textu Petra Robejška:

„A navíc ti, kteří již mají, ať již peníze nebo moc, tak získávají ještě víc snáze než ostatní. Jmenuje se to efekt sv. Matouše, který ve svém evangeliu říká: ´Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.´ Do sociálních věd zavedl tento pojem Američan Robert Merton.“ Konec citátu.

Vybavuje se vám, přátelé, úsloví „čert snáší vždy na větší hromadu“?

Napadá vás také, že – jak jinak - politické strany v předvolebních průzkumech chtějí někdy po dotazníkových agenturách, aby jim „vyrobily“ ve výsledku co největší preference?

Vzpomněli jste si na určitou hru Divadla Járy Cimrmana (nevím teď z hlavy, která přesně to byla), kdy protagonisté navrhovali děje a názvy pohádek moderněji, blíže praxi? Tedy místo „Jak chudák ke štěstí přišel“ příběh „Jak chudák do ještě větší bídy přišel“?

Tyto zákonitosti lidského dění - toto intrikování průměrných proti schopnějším, tuto nutnost průměrných zaplétat se do stále větších intrik a stále většího bažení po penězích a po moci, aby na ně ta původní levárna nepraskla - vám možná mohou připadat triviální a dávno známé. Nejspíše je registrujete i ve vašem prostředí pracovním i jiném. Ale je třeba neustále si je připomínat. Bez neustálého připomínání si není dost spojenců k boji s takovými neřády. A bojovat se musí, aby to neskončilo katastrofou, ale aby to aspoň setrvávalo historicky nerozhodně.