Na samém vrcholu Zlínského kraje

Víte, kde a v jaké nadmořské výšce se nachází nejvyšší bod Zlínského kraje? Tam jsem se vypravil. Více informací zde v článku. A také další fotky moc pěkných objektů...

Začneme postupně.

Kousek pěšky z domu mám hezké vodopády. Podobného rázu jsou v Beskydech desítky, skoro na každém horském kroku. Jejich šumění velmi uklidňuje.

A jde se dál. Do kopce ještě slabý jeden kilometr, pak další pouhý jeden kilometr po naprosté rovině - a jste u jedné z nejkrásnějších osad široko daleko. Nové je zde to, že chata Libušín je opravená a už stojí.

Dovnitř se však ještě nesmí.

K Libušínu mne osobně váže tato historka: Krátce po jeho vyhoření jsem vyplňoval žádost o jeden grant EU v rámci přeshraniční spoupráce. Vše organizovala jedna vysoká škola v polské Wroclawi. Šlo o pozvednutí životní úrovně v zanedbaném a chudém blízko ležícím Kladsku, zemičce mezi Čechami, Moravou a Slezskem. Tamní katastrofální nezaměstnanost měla být řešena mj. tak, že vybraní mladí lidé se budou na vysoké škole pár týdnů učit, jak dobře komunikovat, jak získat dobrou práci apod. Tedy - můj obor. Navíc budou mít i jeden cizí jazyk podle výběru - němčinu, angličtinu nebo češtinu. No a po té domácí wroclawské části pojedou na studijně pracovní pobyt do té země, kde se tím jejich studovaným cizím jazykem mluví. Pár týdnů tam pobudou v takovém hybridu mezi stáží a manuální brigádou. Ucházel jsem se o koordinátora pobytu těch mladých Poláků v Česku. K tomu účelu jsem musel předem získat ke spolupráci vhodnou českou firmu nebo instituci.Dobrou a srdečnou odezvu jsem našel u vedení rožnovského Valašského muzea v přírodě. Pan ředitel jen upozorňoval, že v té stáži budou mít Poláci té kanclářské teorie spíše méně, avšak ohánění se sekerou, pilou a kladivem spíše více. Myslel na dostavbu vyhořelého Libušína na Pustevnách - jak jinak. Každá pomocná ruka dobrá.

A tak jsem si to už maloval, jak nechám vždy ráno nastoupit skupinu polských pracantů s nástroji a jak si zanotujeme polskou budovatelskou písničku z 50. let, kterou jsem znal:

Hej młoty,

do roboty,

niebieskie ptaki do paki,

i niech wre robota,

po co nam wolna sobota!

Váhám, zda doplnit text nějakým dobrným překladatelskými vysvětlivkami. Spoustu čtenářů tím pokusem něco vysvětlovat a překládat urazím, ale jiná spousta fakt přesně neví - a nemohou za to.

Takže młoty, přátelé, to jsou ty nástroje, kterými se mlátí, třeba do hřebíků a tak. Tedy kladiva.

 Niebieskie ptaki do paki?  Nebeští ptáci nebo také nebeští jezdci jsou lidé, kteří mají profesi velmi náročnou a prestižní. Podle písničky mají ke své práci usednout za páku, tedy za knipl.

A zbytek je na porozumění už ale opravdu triviální.

No a jako to s tím grantem EU dopadlo? Stejně jako s jinými mými několika dřívějšími pokusy o grant v naší zemi. Všechny formuláře bezchybné, ale v konečném verdiktu jsme dostali jaksi... jaksi málo bodů.Když bylo po termínu, zašla polská kolegyně za příslušnou úřednicí pro vysvětlení. Když úřednice viděla, jak je to pěkný projekt, zaplakala a zalomila rukama: "Proč jste, proboha, tehdy za mnou nepřišli osobně?"

No - proč. Přece osobní styky, osobní známosti nesmějí převážit nad objektivními kritérii. To by byla totalita, nikoliv demokracie a právní stát.

Takže - Libušín nakonec vstal z popela bez mého přispění. Podívejte se na něj ještě na dalších pár fotkách:

No a protože to mám na Pustevny blízko a při chůzi na ně se taktak trochu zpotím, vracel jsem se domů obloukem přes nejvyšší horu Zlínského kraje. Podívejte se tedy na turistický rozcestník - a už budete vědět, kde to je. A jak vysoko to je.

V Beskydech jsou tři hory vyšší než Čertův mlýn, ale ty jsou všechny v zemi moravskoslezské.

Přeji pěkné přírodní léto :-)