Tělesné tresty ve školách?
Základní devítiletou školu jsem absolvoval v šedesátých letech. Ze vzpomínek jsem vybral tři příhody, pro tehdejší dobu typické. Nehodnotím je, jen uvádím. Jména spolužáků jsem z taktních důvodů pozměnil.
Příhoda první:
Sedmá třída: Nešpor a Bobrovský byli oba menší postavy, proto seděli v první lavici. Jednou při výkladu učitele dějepisu si spolu cosi špitali. Samozřejmě velmi tiše, nikoho jiného nerušili – ale špitali, a to se prostě nesmí. Ve školním řádu stálo, že žák pozorně sleduje výklad učitele a nezabývá se vedlejšími věcmi. Což bylo naprosto závazné. Špitali, špitali – a co bylo horší, to jejich špitání trvalo více než pět vteřin. Učitel při nepřerušeném výkladu k nim přistoupil a oba bolestivě vykrákal za vnější vlasy u spánků. A tahal je za vlasy postupně vzhůru. Bolest oba dva žáky přinutila jít ze sedu postupně do stoje. A když byli oba už téměř zpříma stojící, učitel jim ty kotlety pustil – a než si stačili zase sednout, bleskurychle jim oběma najednou vlepil řádnou facku; jednomu pravačkou zprava, druhému levou rukou zleva. Oba spolužáci žuchli do lavice, tváře zrudlé – a byl klid. Už nikdy v dějepise nešpitali. Ani nikdo jiný. Všichni jsme byli tímto aktem edukováni, že se to prostě nedělá.
Příhoda druhá:
Osmá třída. Spolužák Mařík často nebyl řádně naučený, zlobil, zapomínal domácí úkoly. Učitelka ho vícekrát po dobrém varovala, že když se to vše nespraví, tak dostane na holou. Nespravilo se – a proto jednou dostal. Přehnutý přes první lavici, kalhoty a trenky stažené, rákoska se na něm vyřádila. Oznámení o nekázni šlo také přes žákovskou knížku jeho rodičům, s pozváním do školy. Za pár dní přišla přímo do hodiny jeho babička, otec s matkou se nestarali nebo nemohli. Dnes by se čekalo, že babička bude svého vnuka Maříka hájit, že si bude třeba stěžovat na učitele, že neumí děti zaujmout, ať děti nebije… a kdesi cosi. Skutečnost 60. let však byla jiná. Babička přímo ve třídě vyslechla stav Maříkova prospěchu, jeho známky a také kázeňské prohřešky. Byly diametrálně odlišné od toho, co Mařík hlásíval doma. To babičku dožralo. „Pojď sem,“ zavelela. „Tak ty mi budeš ještě lhát?“ A její pohlavky, facky a jiné údery začaly lítat na Maříka hlava nehlava. Mařík před ranami ustupoval, postupně až do rohu třídy, ale pak už neměl kam a sesunul se do kouta. Stále více přitom brečel. To však jeho babičku nezastavilo; její rány ještě nějakou dobu dopadaly i na vnuka schouleného v koutě.
Mařík se poté citelně polepšil – a vyrostl z něj slušný ukázněný člověk ctící pravidla. Jeho výpraskem byla opět vzdělána celá naše třída; všem bylo jasné, co se nedělá.
Příhoda třetí – méně fyzická, více vědomostní:
V šesté třídě se dlouho dobu postupně probírala vyjmenovaná slova, kde se po obojetných souhláskách píše tvrdé y. Být, obyčejný, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka, Bydžov, Přibyslav. Pak postupně po l, m, p, s, v, z. A až bylo celé to martyrium probráno a všichni to uměli, zkusila učitelka českého jazyka otestovat účel toho všeho. Tedy – proč se tím zabralo tolik týdnů výuky češtiny. Učitelka se slavnostně zeptala čtyřkaře Maděry, jaké i nebo y by napsal ve větě „muži vodu …… a ženy též vodu ……“ Místo teček měl být se správnými i/y doplněn minulý čas slovesa „vylít“. Maděra bez váhání správně odpověděl: „Muži vodu vylili a ženy vodu vylily.“
Učitelka češtiny pocházela z Českých Budějovic, do Ostravy se jen nedávno přivdala. Proto tedy tu větu nechala čtyřkaře Maděru ještě napsat na tabuli (bez chyby, samozřejmě) a zeptala se ho, jak na to přišel, jak si to odvodil. Čekala trochu, že uslyší něco na ten způsob, že předpona vy/vý je mezi vyjmenovanými slovy po v… a že pro další i/y v dalších slabikách těch sloves existuje něco jako shoda podmětu s přísudkem v mužském i ženském rodě. Maděra však učitelku vyvedl z omylu: „Řekl a napsal jsem to prostě tak, citem. Stejně, jak se to vyslovuje, tak jsem to i napsal.“
My ostatní žáci jsme si v duchu kladli kacířskou otázku, zda ty týdny strávené nad vyjmenovanými slovy nebyly poněkud ztrátou času. Výslovnost „i“ a „y“ byla u nás všech diametrálně odlišná; máme přece coby mateřský slovanský jazyk – a v nich všech ta odlišná výslovnost i/y platí také. Rusky, polsky, slovensky…
Ale tu otázku po zbytečnosti času jsme si kladli jen v duchu, skromně a nesměle. Osnovy se přece respektují, i kdyby nám žákům (nebo našim rodičům) připadaly kdovíjak zbytečné a odtržené od života. Protestovat proti nim je možné až posléze, až se to vše perfektně naučíme. Tak jako voják musí každý rozkaz nejdříve splnit, a až pak může nějak (velmi omezeně) protestovat.
Maděra ještě dostal doplňující otázku, jak by to bylo se slovesem „vylít“ v případě, že by podmětem bylo slovo „děcka“. Tak nezaváhal: „Děcka vodu vylila.“ A třída iniciativně doplňovala: „Děcka vodu vylila, cákala na sebe a vesele se přitom smála.“ Všichni jsme věděli, že toto je jediná povolená spisovná koncovka. A že jiná koncovka, oficiálně ve škole vyslovená nebo dokonce napsaná, znamená hrubku, špatnou známku, při opakovaném tomto prohřešku pak pětky… a postupně propadnutí.
Opakuji, že tyto příhody ze školství 60. let zde nehodnotím, nedávám jim znaménko plus ani minus.
Jen dodávám, že hodně, hodně velké procento obyvatelstva na této atmosféře vyrostlo. Střední a starší generace. A že se pravidla pravopisu od té doby v tomto dodnes nezměnila. Takže až někdo z tohoto velkého procenta obyvatelstva bude kritizován, poučován, třeba někým mladším ve sporu, nebo třeba někým mladším v politice a až na toho poučovatele vyjde najevo, že někdy oficiálně (ne v žertu, ne v úmyslném nářečí, ne jako citaci chyby druhého) vyslovil něco ve smyslu „děcka vylily“, „auta přijely“… tak bude tím kritizovaným poslán, aby odevzdal všechna svá maturitní vysvědčení, diplomy apod. – a šel si zopakovat šestou třídu.
Možná ne nahlas, ale v duchu určitě.
David Gruber
Návštěva u Jana Wericha
Co by asi národní umělec pan Jan říkal na dnešní situaci? Byl by na straně „evropských hodnot“ nebo na straně „dezolátů“? Není od věci navštívit místa, kde dlouhá léta bydlel – a zamyslet se.
David Gruber
Proč jsme nejbohatším státem na světě?
A proč česká starobní penze po nedávném zvýšení přesáhla tři sta tisíc měsíčně? Při průměrné mzdě hodně přes půl milionu měsíčně? Proč u nás žadoní Němci z Bavorska, aby mohli dělat pomocné práce v našich domácnostech?
David Gruber
Pane Jurečko – hlídáte si dostatečné rozevírání nůžek v příjmech penzistů?
Nedávno jsem se z médií dozvěděl, že další nivelizace starobních penzí je podle ministra Jurečky „spravedlivější“. Myslím, že nic nemůže být více vzdáleno pravdě.
David Gruber
Jaký člověk by měl být optimálním prezidentem naší země?
Často mám pocit, že ti, co se reálně hlásí za kandidáty, to dělají z důvodu kariéry a tak trochu i z touhy po životě v přepychu. Aby si pohladili své ego. Jakého člověka by však ve svém čele měl chtít obecný lid?
David Gruber
Jedno je jisté – rok 2023 bude rokem manipulací, urážek a sprostoty
V těchto dnech se to jen hemží předpověďmi, jaký bude nastávající rok 2023. V moři nejistot, co z toho a do jaké míry se splní, mám já jednu jistotu. Ta je vyjádřena titulkem tohoto článku.
David Gruber
Schizofrenie zdejších čtenářů
Nepřestávám se divit: Registruji relativně velký zájem a na moje poměry relativně velkou popularitu a bohatou diskusi u svého blogového článku o tom, jak výhodně nakoupit potraviny a výhodně se dobře najíst.
David Gruber
Proč nemáte takový úspěch, jaký si zasloužíte?
Úspěch je sladké slovo. Všichni po něm tak či onak každou chvíli zatoužíme. A v drtivé většině případů ty myšlenky na úspěch mají podobu takovou, že by tedy ten náš úspěch mohl být větší, než aktuálně je. Mnohem větší.
David Gruber
V Polsku je problém utratit za potraviny
Hodně jsem se dnes rozšoupl, ale pořád utratil málo. Zde podávám svědectví o svém opulentním nákupu běžných potravin – obrazem, slovem, přepočtem. A taky jsem kupoval benzín a byl na obědě.
David Gruber
Slabší angličtina našich nových ministrů
a ministryň – abych byl genderově korektní. Zdůrazňuji, že některých. Nicméně dnes platí „neumět dobře anglicky = být poněkud negramotný“. A v naší zemi Komenského, kde vznikla mj. kniha Dvéře jazyků otevřené, největší paradox.
David Gruber
Slabší angličtina některých našich nových ministrů má snadné řešení
Na idnesu byl článek o slabší angličtině některých členů naší nové vlády. Více či méně kriticky se vyjadřoval o ministrech Stanjurovi (finance), Jurečkovi (práce a sociální věci), Baxovi (kultura) a Černochové (obrana).
David Gruber
Mladý svět – centrum veškerého dění
Ohnisko všech našich celebrit sídlilo před lety na adrese Panská 8, Praha 1. A jejich nejprestižnější setkání bývalo vždy na samém konci roku. V den výročí vám prozradím, jak jsem se na ně dostal a koho tam potkal i já...
David Gruber
Vinnetou po sté a prvé – tentokrát německá verze
Blíží se Vánoce – a ČT zařazuje hity filmové historie. Včera jsem si všiml, že na ČT 2 bude Vinnetou I ve dvou jazykových verzích. A tak jsem jej celý shlédl německy. Dojmy viz dále – a také prozrazení významu slova Vinnetou.
David Gruber
Změna významu slova „návrh“
S údivem sleduji, jak řada lidí, i vzdělaných, dává najevo, že slovo „návrh“ mění svou původní definici (nezávazně nahozená možnost druhému v komunikaci) na novou – na synonymum slova,„příkaz“ či dokonce „rozkaz".
David Gruber
Klimatická konference v Glasgow nebo v Glasgowě?
Mohli se o ní z médií dozvědět lidé v celé naší zemi. V Praha, v Brno, v Kostelec nad Černými lesy, ba i v Prčice... Gramaticky jsou ovšem správně možné oba tvary – v Glasgow i v Glasgowě.
David Gruber
Morawiecki nepodá ruku Babišovi
Polský premiér odmítl jet na demografický summit do Maďarska, aby se tam nemusel setkat s českým premiérem. Platit do Bruselu pokutu dvanáct milionů korun denně, to se Polákům zajídá. Ale kdo má na té roztržce jaký podíl viny?
David Gruber
Belmondo – ano, policajt, ano, rošťák, ale především úžasný manažerský školitel
Stovky jsou různých manažerských a komunikačních příruček, tisíce kurzů všude po světě... ale nemohu se zbavit silného dojmu, že je všechny strčil do kapsy Jean-Paul Belmondo. A to v tomto filmu:
David Gruber
Nedvědi, koncert na Strahově – a organizátor Petr Novotný
Dne 21. června 1996 vyprodali Jan a František Nedvědovi strahovský stadion. Na jejich koncert se prodalo dobrých sedmdesát tisíc lístků. MF Dnes uvádí, že „...nikomu jinému se velký strahovský stadion vyprodat nepodařilo". Jenže...
David Gruber
Ladislav Větvička: Kronika koronopodfucku I. (čtenářské dojmy)
Když mi Ladik loni na jaře ukazoval mapu s původním plánem objet Česko a Slovensko na kole po hranicích, vzpomněl jsem si na hereckou dvojici Tomáš Jirman a Vladimír Čech (z Milionáře), jak kdysi chtěli obejít naši zemi pěšky...
David Gruber
Zeman se omluvil Srbům za bombardování – že jsme s nesouhlasem zůstali v NATO sami
Při té zprávě se mi vybavila spousta věcí. Například můj televizní seriálový kolega profesor Rajko Doleček, po mamince poloviční Srb. Ten se svým odporem k bombardování tehdy v roce 1999 také zůstal osamocen...
David Gruber
Film „Pane, vy jste vdova“ – to jsme byli ještě světoví
Viděl jej asi každý, a to mnohokrát. Ale jak to tak chodí, třeba až při desátém zhlédnutí si všimnete něčeho, čeho devětkrát předtím ne. Já jsem teď konečně pomyslel na jména a příjmení filmových postav vcelku...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 332
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2334x
viz též www.gruber.cz