Host není zásobování!

Jedno z nejkrásnějších rekreačních zařízení v jednom z nejkrásnějších koutů naší země má pár podstatných vad na kráse. Ty vady mají hlubší přesah – a souvisí s naší dobou nedodržování pravidel více, než se zdá.

Kdo chce zapomenout na starosti všedního dne, ten kousek jižně od Vsetína zabočí proti proudu Vsetínské Bečvy. A je v jiném světě – Hovězí, Huslenky, Halenkov, Nový Hrozenkov, Karolinka a nakonec největší perla – Velké Karlovice. Líbeznou krajinu rázovitých milých lidí bez falše a předstírání korunuje těsně pod hraničním sedlem areál Wellness hotelu Horal.

Byl jsem zde asi na půlhodinové obhlídce za tropického zářijového dne; viděl všechnu tu krásu, klid, blažené lidi ve wellness areálu na lehátkách v bílých županech…

Z hostů tam žijí, hostů si váží tedy podstatně více, než tomu bylo za socialismu. Jde kolem vás nějaký zaměstnanec – a slušně pozdraví. To dříve nebývalo. Recepční ve wellnessu ochotně odpoví na  vaše otázky týkající se tohoto zařízení.

Řeklo by se, že celý areál bude mít otevřenou náruč i pro chvilkového návštěvníka, který si to jede jen tak omrknout; a rozhodnout, kdy přijede na pobyt – s celou rodinou, s partou známých atp. Že ten chvilkový návštěvník naprosto hladce zaparkuje své auto. Samozřejmě bezplatně – vždyť je to potenciální nosič dobré tržby pro celý ten komplex.

Na první pohled to vypadá, že parkoviště pro obyčejné běžné návštěvníky má vjezd z hlavní cesty až úplně nahoře nad areálem. Dobře, vjíždím tudy, ale brzy se jednoznačně a bez jiné možnosti blížím k betonovému vícepatrovému parkovacímu monstru, kde jsou krytá stání pro auta v několika úrovních pod sebou. Zastavuji na kraji toho areálu. To jistě nebude běžné bezplatné parkoviště – kdo to kdy viděl, krytá stání ve složité budově a zadarmo. Vystupuji proto z auta, hledím níže – a vida, pár desítek metrů pode mnou vidím běžně parkovat různá auta normálně venku, šikmo k průběhu vnitřní asfaltky; parkovací místa jsou oddělena čarami, většinou bez vnitřních zákazových či vyhrazených křížů, podle registračních značek tam parkují auta z různých míst země. To bude jistě to pravé bezplatné parkoviště i pro přijíždějící potenciální klienty. A dále vidím, že se tam jede jiným vjezdem z hlavní silnice, položeným za zatáčkou trochu níže.

Tak jedu do toho níže položeného vjezdu. Mířím k těm sympatickým běžným parkovacím stáním pod širým nebem – a hle, první překážka: Tam se nesmí.

V dálce jsou vidět vlevo ty vícepatrové betonové garáže, těsně před nimi pak ten normální plácek pro parkující auta. Podle značky se tam nesmí vjet v žádném z obou směrů, tedy ani spodním výjezdem z těch betonových garáží. Kdyby se smělo, značka na tyči je jiná, taková ta celočervená s ležatým obdélníkem, s významem „zákaz vjezdu všech vozidel do jednosměrné ulice“. Ale já tam nesmím, nesmí tam podle značky nikudy nikdo kromě dodávek s jídlem do kuchyní nebo stavebního materiálu na opravy a údržbu… Nesmí tam ani vlastní zaměstnanci hotelu – ti přece nejsou zásobování. Takže couvám – a zkusím zaparkovat jinde. Vnitřní asfaltka mne vede zatáčkou poněkud dolů – a zase mám smůlu.

Dalších pár parkovacích míst je vyhrazených pro jakousi firmu, anebo vedle opět jen pro zásobování – já nezásobovatel tam prostě nesmím stát ani pět minut. Pokračuji tedy dále.

A po pár metrech mne uvítá další celkem slušně velký prostor, kde bych jistě s autem nikomu nevadil. Dopravní značka s vysvětlující tabulkou je však jiného názoru:

Žádné zastavení, fuj, to je zločin, ledaže by si někdo nakládal nebo vykládal zavazadla. Ale v zákonné normě o provozu na pozemních komunikacích (což musí znát každý řidič) je uvedeno, že zastavení je uvedení vozidla do klidu po dobu bezprostředního nastoupení či vystoupení osob nebo bezprostředního naložení či složení nákladu. Nadto už jde o stání. Takže značka vlastně spolu s tabulkou říká, že je zde zákaz stání. Proč však tak krkolomně, pomocí neběžného vysvětlovacího textu?

A navíc: Není vůbec jasné odkud kam ten zákaz stání platí. Chybějí tam vodorovné šipky typu „10 m nalevo“ nebo „10 mu napravo“. Platí to tedy pro celou oblast na obě strany až k nejbližším křižovatkám.

Nebo že by se jednalo o ten známý odpudivý český stav „něco jiného je psáno, něco jiného dáno“? S tím, že rozhodne svévolně ten, kdo má více obskurních známostí? Komu chce, tomu promine, koho chce, toho citelně potrestá, nechá třeba odtáhnout?

Důkaz na sebe nenechává dlouho čekat. Kousíček od toho podivného zákazu zastavení či stání stojí bílý mercedes. Bez jakéhokoliv firemního potisku. Stojí a stojí, bez hnutí, bez jakéhokoliv pohybu, bez nakládky či vykládky zavazadel. Stál tam, když jsem přijel, stál tam i po více než půl hodině, když jsem odjížděl. Na snímku vidíte zadní část toho auta, i když by si jistě zasloužil mizera jeden zveřejnit registrační značku.

Takže – když je někdo krytý známostmi, může se cokoliv? A když není krytí, dostává se slušný člověk do neřešitelného stresu, že nemá kde normálně legálně zdarma postavit auto?

No – nakonec jsem se svým autem zvolil řešení, za které se poněkud hanbím. Ale jiná možnost nebyla. Vystoupil jsem a viděl, že do prostoru označeného značkou zákazu vjezdu všech vozidel v obou směrech ta vozidla běžných návštěvníků dříve klidně vjela a jsou tam. Poté navíc kolem zákazu vjedzu všech vozidel (nejen těch motorových)  klidně a nevšímavě projel jakýsi cyklista…

 Raději jsem šel prozkoumávat golfové hřiště rozložené pod areálem Wellness hotelu Horal.

Zmatečné cedulky pokračovaly i tam. Vstup zakázán!, hlásaly tvrdě a nekompromisně.

Pro jistotu po obou stranách přístupové cesty.

Čili – pokud umím číst, jako že jo – nesmí tam vstoupit ani sekáči trávy, ani hráči golfu. Jinak by na vysvětlující tabulce bylo napsáno něco jako „vstup jen pro hráče golfu a údržbu“ nebo tak. Všichni, golfisté, kteří tam kdy vstoupili po přitlučení těch cedulek, jsou tedy vinni zločinem porušení zákazu; mnozí i opakovaně… Ale možná tam nevstupují, možná je tam od budovy hotelu vždy přepravuje vrtulník. Pak jsou tam legálně, protože zákaz vletu tam není.

Ale to ještě zdaleka není všechno. Na posledním snímku je za oboustranným bezvýjimečným zákazem vstupu takový čtvercový otevřený přístřešek se dvěma sloupky a s mapkou areálu na stěně nalevo. Přijdete blíže a…

… a vstoupit už se může. Sice na vlastní nebezpečí, ale může každý. To tedy znamená, že zákaz vstupu platí jen asi těch deset metrů od vstupních postranních cedulek k tomu přístřešku. Nebo je to všechno jinak. Nebo těm, kdo si objednají a zaplatí golfovou hru, řeknou chlácholivě: „Tam je sice napsáno vstup zakázán, ale pro vás to samozřejmě neplatí…“

Třešničkou na dortu už jen ta cedule s pravidly golfové hry u stejného přístřešku vpravo:

Z groteskních pravidel o „biozónách“ a drastických trestech, když golfista šlápne na zem třeba deset centimetrů vedle míst, kde se ještě smí, je cítit jasná stopa ekozmrdů. Dovedu si představit, jak museli provozovatelé toho golfového hřiště hlasitě skřípat zuby, když byli přinuceni napsat takto komplikovaná pravidla, nad kterými si normální člověk ťuká na čelo.

Nic proti ochraně přírody – ale nechávat „ekologicky“spoustu lidí zraňovat se, mrzačit se, umírat na daleko nebezpečnějších křivolakých úzkých běžných silnicích, jen a by se pozdržela stavba dálnic, k níž stejně musí dojít… To by z toho jeden… nechci říci co, nemám slov.

Závěrem

Takže – kdo v tom nádherném areálu Wellness hotelu Horal ve Velkých Karlovicích vymýšlel a schvaloval dopravní značky? Je-li to uvnitř areálu, musel mít jistě rozhodující slovo jeho majitel, provozovatel. Veškerá snaha, úslužnost, pracovitost personálu přichází vniveč; všechny ty popisky jednoznačně říkají: Člověče, pamatuj, že žiješ ve dvojjediném světě. Na oficiální psaná a daná pravidla kašli; po známosti jde všechno, bez známostí nejde nic. Podváděj, kraď – jen když tě nikdo nechytí nebo když tě známí z toho vysekají.

Když jeden může někam vjet, i když podle oficiální značky se to nesmí, proč by jiný nemohl šidit v miliardách, když podle oficiálních zákonů se to nesmí? Zločinec si své tunelování, vydírání a třeba i vraždy zdůvodní právě tímto principem, který vidí všude kolem. Asi nejdále dotáhl pravidla žití v tom dvojjediném světě Radovan Krejčíř. Zrovna večer před návštěvou hotelu horal jsem viděl v televizi film Gangster Ka. Vražedná střelba, výbuchy u konkurentů, zakopávání jejich mrtvol v písku jihoafrické stepi…

Proč by to nedělal, že? Vždyť překážkou je „jen“ to, že se to oficiálně nesmí. Stejně jako ten zákaz vjezdu. Proč bychom nemávli rukou a nevjeli tam? Když je to v něčí vlastní prospěch, dělá to dnes snad každý, jinak by nevyžil. Kdo je k tomu dvojjedinému světu lhostejný v maličkostech, kdo neprotestuje (aspoň blogem), ten ať se pak nediví, když je na něm spáchán zločin.

Ve Wellness hotelu Horal mi nad těmi cedulkami a značkami srdce krvácelo. Jsem vlašský patriot, přeji tomuto kousku země všechno dobré, rád do toho hotelu brzy přijedu jako nemálo platící host.

Jen ty cedule…