Film „Pane, vy jste vdova“ – to jsme byli ještě světoví

Viděl jej asi každý, a to mnohokrát. Ale jak to tak chodí, třeba až při desátém zhlédnutí si všimnete něčeho, čeho devětkrát předtím ne. Já jsem teď konečně pomyslel na jména a příjmení filmových postav vcelku…

… a je to paráda. Ne nadarmo se říkává, že Češi dovedou být světoví tím, jak vstřebají na svém území uprostřed nejstaršího kontinentu všechny inspirativní vlivy z východu, západu, severu i jihu – a přidají něco tvořivého navíc. Tak jako to mívali ve své hře třeba naši hokejisté v letech, kdy vyhrávali mistrovství světa…

Ale pojďme k těm filmovým osobám:

Nejdříve to vypadá na drtivou převahu německých, popřípadě anglosaských jmen. Tak jako třeba v seriálu Návštěvníci, s nímž se už předem napevno počítalo i pro německý trh a kde musel mít hlavní hrdina nečeské jméno Adam Bernau.

A v „Pane, vy jste vdova“? Hlavní hrdina astrolog je Stuart (Stewart?) Hampl. Králové jsou Rosebud a Oscar. Jsme v anglosaském světě. Dále tvrdí muziku major Robert Steiner (E. Cupák). U tak ostrého jména už jen scházelo, aby mu tvůrci filmu (Macourek + Vorlíček) tehdy dali filmovou funkci obersturmführer. Možná jim to při psaní scénáře kreativně cukalo rukou, ale asi to zavrhli jako příliš divoké.

Molly Adamsová – to je přece typická anglická či americká kráska (zde Olga Schoberová). Něco jako Rose Dawson. Ale film Titanic vznikl o čtvrtstoletí později.

Generál Otis (Č. Řanda) – takové jméno může být všude v tom nejvyspělejším světě; může ho mít třeba i firma vyrábějící výtahy, pokud počítá s exportem do mnoha vyspělých zemí.

Zemitý Vladimír Menšík ztvárnil postavu jménem Bloom. Ano, byl to pěkný kvítek, jak to triviálně vědí o tomto slově v Anglii.

Vícenásobná vražedkyně (H. Růžičková) byla Stubová. Tedy odvozeno od mužského příjmení Stube. V Německu je to skoro tak časté příjmení jako u nás Horák nebo Pešek.

A stále jsme v Německu – úžasný Miloš Kopecký byl profesor Somr (někdy psáno Sommer). Jeho hláška „abych z vás neudělal nezaměstnaného“ nám dlouhá léta zněla jako naprosté sci-fi. Nezaměstnaní přece u nás vůbec nebyli, leda tak někde v Západním Německu – a tam to bylo od nás dále než na Mars.

Ambiciózní, avšak výkonností průměrný (a tedy snadno podplatitelný) herec představovaný J. Lírem se jmenoval Gugenheim. Jako ten nejbohatší pasažér Titaniku (ale Titanik, jak už jsem uvedl, vznikl mnohem později).

A jak tvůrci smísili západní anglo-německé vlivy s vlivy východními, tedy poněkud jihovýchodními? No přece příjmením Keletti, Kelettiová (O. Šimánek a Iva Janžurová). Na wikipedii je to příjmení s  –tt-, já bych dal spíše –t-, tedy Keleti… ale to není podstatné. V Maďarsku je to opět časté asi jako u nás Horák nebo Pešek.

A tím jsme popsali ten ohromný kreativní rozjezd Miloše Macourka a Václava Vorlíčka pouze v oblasti jmen filmových osob. Jejich rozjezd v invenci a v zápletce filmu, v hláškách a dialozích vůbec – to je ještě mnohem ohromnější a na samostatný text. V invenci se to podle mne jistě vyrovná například nejlepším bondovkám.

Snad z té spousty inspirativního v tom filmu bych ještě zmínil scénu pana krále Rosebuda (Jiřího Sováka) v čestné lóži na divadelním představení. Jako by ta jeho nálada, gesta, znuděné cynické poznámky (ovšem při zachování královského dekóra) z oka vypadly témuž ve čtyřdílné francouzské sérii Hrabě Monte Cristo (natočeno 1998, tedy 28 let po Pane, vy jste vdova).

„Chtěl tím snad autor hry něco říci?“

„Asi sotva.“ Haha.

Nemrkli francouzští tvůrci Monte Crista před psaním svého scénáře na tento ryze český film? Možné by to bylo.

Tak možné, jak se vážně uvažuje o tom, že inspirací ke slavnému americkému sci-fi filmu Vesmírná odyssea 2000 byla ryze česká sci-fi Ikarie XB1. Jako byly slavné trikové filmy Karla Zemana inspirací pro pozdější americké filmy podobného žánru. Jako je Limonádový Joe (1964) westernovatější než ty westerny americké; ten český navíc s ironickým nadhledem.

Škoda jen, že v tak mnoha oblastech jsme my Češi byli inteligentnější, nápaditější a zároveň světově první, průkopničtí – a nejvyspělejší zahraničí se už jen později inspirovalo, avšak zaplavovalo tou svou inspirací či variací desítky zemí světa, včetně naší země; za současného sklízení stokrát větší slávy a peněz než ti naši geniální průkopníci.

V dobách, kdy mnoha lidem u nás připadá, že jsme někde na chvostu (ve zvládaní covidu, v rychlosti stavby dálnic, rychlých železnic a staveb vůbec, v morálce politiků i jiných, ve ctihodnosti práva, v pořádku a kázni…) je dobré povzbudit se myšlenkou, že nejednou dovedeme být i na špici.