Srážka s blbcem, závistivcem a proč se šíří pomluvy

Přemýšlím o tom v poslední době důkladně, studuji prameny. Bude to totiž podstatná součást mé nové knihy. Můj typický žák nebo čtenář je člověk schopný, pracovitý, ambiciózní – takže s podobnými věcmi má většinou starosti obrovské. Máte podobné zkušenosti?

Dovolte z budoucí knihy pár ukázek – přesných nebo parafrázovaných. Prosím, zamyslete se, jak by se to dalo ještě vylepšit, doplnit, zredukovat, změnit, upřesnit… Co byste tam ještě chtěli mít?

Blbství a závistivost, zdá se, nelze od sebe oddělit. Nutným zdrojem závistivosti je totiž určitá primitivnost, nekomplexnost, zkreslenost lidského myšlení.

Závist nemá racionální opodstatnění. Je to iracionální emoce, která si na racionalitu jen hraje. Čím méně se závistivec cítí pevný v kramflecích, tím více křičí do světa rádoby logické důvody, proč někdo lepší, schopnější, úspěšnější než on se má mít hůře.

Zvláštním typem závisti je žárlivost. Žárlivost je vlastně taková závist v partnerských vztazích.

Psychickým potomkem závisti je nenávist.

Závist  a nenávist stojí za  většinou nejtěžších zločinů jako vražd, zmrzačení a jiných těžkých ublížení na těle.

Závist a nenávist stojí za většinu případů majetkové trestné činnosti, a to takové, kdy poškozenému ubude, ale závistivci nemusí nutně přibýt. Závistivec vypálí bližnímu stodolu. Tomu poškozenému bližnímu stodola ubude, ale závistivci žádná stodola nepřibude. Stačí mu ke štěstí škoda bližního, jemuž záviděl a závidí.

Závist si definujme pro sebe jako zvláštní typ potenciální agresivity. Jako neracionální, poněkud neurčitý pocit nespravedlnosti, namířený ovšem vůči určité osobě nebo skupině osob.

Negativní vztah vůči všem lidem už je spíše misantropie.

Agresivita nikoliv potenciální, ale již reálná, již v akci, to už je spíše pomsta nebo škůdcovství.

Závist vzniká z lidské hlouposti. Většinou tak, že závistivec méně vnímá horší stránky života záviděného a mnohem ostřeji, více, citlivěji vnímá lepší stránky života záviděného.  Méně vnímá, že záviděný déle a intenzivněji pracoval, více vnímá, že záviděný má lepší auto.

Závist stojí na neschopnosti komplexní empatie, tj. na neschopnosti závistivce vcítit se celkově do situace záviděného. Závistivcovi to zkrátka myslí nevyváženě, myslí mu to nakřivo, některých myšlenkových pochodů, po kterých by eventuálně závidět přestal, není jeho mozek schopen nebo k nim není ochoten. Závist si při svém vzniku vyžaduje určitou míru blbství.

Závidět se dá i velmi neoprávněně – tedy někomu, kdo je na tom ve většině parametrů mnohem hůře než závistivec, ale v jednom jediném relativně lépe. (V nějaké pohádce například nejbohatší a nejhýčkanější princezna závidí té nejchudší děvečce, že ji miluje statný chasník Honza, na kterého si princezna také tajně myslí.)

Závidět se dá i docela oprávněně. (Cestující, který zůstal na potápějícím se Titaniku, závidí spolucestujícímu, který se nějakým podfukem dostal přednostně na záchranný člun, spouští se v něm na vodu a na rozdíl od „závistivce“ si nejspíše zachrání život.)

Závist může být svými projevy otevřená (otevřené nadávky) nebo skrytá (pomluvy, anonymní internetová kanálie). Pomluvy se šíří zejména proto, že lidé rádi naslouchají někomu, kdo přináší nové zajímavé informace. Šiřitel těch informací si pak připadá důležitý. Stejně jako druhý, třetí, další šiřitel v řadě. Čím obludnější věc si někdo tou cestou k pomluvě přimyslí, tím více si připadá důležitý.

Závist může být dočasná nebo chronická. Dočasná zmizí po nabytí toho, po čem závistivec toužil; nebo po příslušné ztrátě záviděného. Chronická si vždy najde svůj objekt a nepřestává – vojín závidí svobodníkovi, po povýšení na svobodníka závidí četaři… po povýšení na majora závidí podplukovníkovi a plukovníkovi atd. po celý svůj život.

Dočasná závist je ta, která může skončit. Končí buď konstruktivně nebo destruktivně. Konstruktivně tehdy, když závistivec dosáhne téhož, co dosud měl záviděný navíc. (Záviděný měl dům, závistivec si postavil stejně velký a stejně hezký nebo dokonce větší a hezčí. A už nezávidí.) Destruktivně tehdy, když záviděný přijde o to, co měl dosud oproti závistivci navíc. (Záviděný měl kozu, závistivec ne. Záviděnému poté koza chcípla. Závistivec už je spokojen.)

Konstruktivní vyústění dočasné závisti, to je motor pokroku a rozvoje té společnosti, kde převládá. Destruktivní vyústění dočasné závisti, to je motor zmaru, zkázy a zániku té společnosti, kde převládá

Shrnutí: Závist můžeme vnímat jako zvláštní typ potenciální agresivity a pocitu nespravedlnosti vůči jiné osobě nebo skupině osob. Závist vzniká z lidské hlouposti, vyvěrá z neschopnosti komplexní empatie. Závidět se dá neoprávněně i oprávněně, otevřeně i skrytě. Závist může být chronická nebo dočasná; ta dočasná může vyústit konstruktivně (touha po zlepšení) nebo destruktivně (princip sousedovy chcíplé kozy). Závist je energie.

Nechci zde nikomu slušnému kazit pohodovou přemýšlecí atmosféru nějakými trapnými výkřiky diskusních internetových trolů, kdy jeden ujetý zašpiní deset dobrých. Proto, pokud chcete, tak mi pište mi názory na [e-mail].

Přeji vám co největší odolnost při srážkách s blbci a závistivci!