Humánní kapitalismus v praxi – přepychové obědy za babku

Každý přemýšlející člověk už ví, že to, co u nás poslední roky panuje, není normální svobodný právní demokratický stát s tržním kapitalismem. Spíše mi to připomíná línou regulovanou polototalitu s některými svobodnými a některými ojedinělými tržními prvky a s dobrou možností utéci pryč.

Ale že to všechno mohlo a může být jinak a lépe, o tom není nutno teoretizovat a polemizovat. Stačí nakouknout kousíček za naši severovýchodní hranici, a je zřejmé, že i stát prošlý martyriem totality může hospodářsky růst a prožívat boom právě v posledních letech a desetiletích.

Často jsem na vlastní oči, na vlastní uši a na vlastní peněženku svědkem, jak naši zemi  v úžasném hospodářském i společenské trháku právě předbíhá Polsko. Zdá se, že tato země bude brzy v řadě ohledů druhým Bavorskem, jen to probíhá celkem nenápadně, bez zájmu našeho mainstreamu. A až za pár let ta propast v životní úrovni, ve vynutitelnosti práva, ve vzájemném chování lidí k sobě a vůbec…  až ta propast bude nápadná a zející, pozdě bude bycha honiti, jak to, že se to stalo, kde udělali naši soudruzi ve 21. století chybu atd.

Samozřejmě že neprojíždím každý měsíc celou tu velkou zemi našeho severovýchodního souseda, takže moje zkušenosti jsou jistě omezené a někdo může mít i hodně jiné. Nicméně jsem zvyklý při každé návštěvě sledovat jevy a jejich příčiny i zákulisí smysly pozornými („racionálním čtením“ všemi smysly) – a prostě vidím, co vidím.

Jeden malý příklad – obyčejný bufet, jídelna v polském podhorském rekreačním městečku. Konkrétní podrobnosti neprozradím, jinak by tam pro návaly Čechů nebylo k hnutí.

Každý den tam dostanete mj. bohatý oběd o pěti chodech: Plnou velikou hlubokou misku opravdu domácí kouřící polévky, neošizené, se všemi  zeleninovými i masovými ingrediencemi tak akorát. Dále hlavní jídlo, že jeho množství přepadává přes talíř. Masa (na výběr hovězí, vepřové, stejky, losos, pstruh, cokoliv) je v porci tolik, že je naprosto zcestnou představou, že by na jídelníčku bylo nutné uvádět nějakou gramáž. To jen u nás je všude na  jídelníčcích gramáž masa – jako obrana hosta historicky vzniklá proti tomu, že leckdo v našich restauracích zkoušel šidit a nestyděl se uříznout v kuchyni místo 150 gramů masa pouhých 149 nebo dokonce méně. Porce všeho jsou zde v Polsku až předimenzovány – prostě hojnost… „hoste, měj se u nás dobře, najez se ke své maximální spokojenosti, máme tě zde rádi a ze srdce ti přejeme…“

Po plném talíři hlavního jídla je v ceně zákusek – tedy nejčastěji domácí koláč, buchta… všechno jako  maminky, s chutí až dojemně nostalgickou. A samozřejmě nápoj, který se na jídelníčku jmenuje „kompot“. Jde o zavařeninovou šťávu, naprosto přírodní, bez jakýchkoliv bublinek nebo jiných umělých příměsí. A jeden kousek hrušky nebo švestky v té sklenici plave na důkaz pravosti.

K tomu všemu se může host obsloužit ve studeném salátovém rautu. Na miskách je k dispozici mnoho druhů zelí, nápadité kombinace třeba hlávkového salátu zalitého vysokoprocentní kysanou smetanou, úžasný nasládlý běloučký celerový salát s křenem a hrozinkami, dále kousky papriček, rajčátek, okurek sladkokyselých i kyselých…  Každý si na stolku nabere opravdu tolik, kolik jen chce.

A nejlepší nakonec. To všechno stojí celé dohromady 13,- PLN, tedy slovy třináct zlotých. Jeden polský zlotý je dnes asi 6.60 Kč, před loňským inflačním opatřením šéfa ČNB to bylo rovných 6 korun českých.

Tedy – hostina za zhruba osmdesát korun! Obrovská rychlost a pohotovost v přípravě jídel. A když už foukáte do přinesené polévky, paní od pultu volá „jeszcze chlebik dla szanownego paňstva!“ a přidává k polévce každému šest voňavých půlkrajíčků s křupavou kůrčičkou. Samozřejmě bez příplatku; snad jste si nemysleli, že se toto má zvlášť účtovat, haha.

Bufetová jídelna není nikým a ničím dotovaná, Poláci zde prostě za ty ceny navaří, uživí se. Jen tedy jaksi neokrádají hosty, nechtějí rychle narýžovat, ale jde jim o dlouhodobý vztah. Všude je vidět, že otevření takovéhoto bufetu nemá v cestě tolik byrokratických překážek jako u nás, tolik nesmyslných předpisů na pseudohygienické normy nebo tak a tak normalizované toalety či co. Tím pádem na každých několika stovkách metrů centra městečka nabízejí své služby desítky malých živnostníků – a procesy jsou nastaveny tak, že ekonomicky přežijí jen ti se super kvalitou a super lidským přístupem.

P.S. vsuvka: V diskusi jsem popsal, jak nadšeně dřely prodavačky a pokladní o zlaté neděli v obřím nákupním centru - mrkněte tam.

Evropské peníze jsou zde samozřejmě  mimo oblast stravování využity do mrtě; Polák Polákovi přece nebude klást do cesty čerpání nějaké byrokratické překážky, když to teče od nepoláků, tj. z Bruselu. Za evropské peníze je zde krásné sportovní hřiště pro děti i dospělé – samozřejmě s užitím zdarma. Není přípustné, že by někdo využil evropského grantu k vylepšení vlastního soukromého podnikání a takto nekale konkuroval jiným.

Bufetová jídelna je malým střípkem do celkové mozaiky lidské slušnosti, ohleduplnosti, jakoby stále přítomného citelného nadšení – nadšení hostů, že se mají dobře a nemusí vůbec dávat pozor na šizuňky, nadšení poskytovatelů služeb, že host je rád a že přijede zase, třeba i se svými známými. Nadšení městského úřadu, že návštěvník má vždy kde zdarma zaparkovat, nadšení cestářů, že oprava silnice trvá jen pár dnů (tam, kde u nás třeba dlouhé měsíce) a že host-turista brzy zase může jezdit po pěkném, rovném, uklizeném  a bezpečném povrchu. Nejčastější slovesa při mezilidské komunikaci jsou zde „promiňte“, „s dovolením“,  „prosím“ a „děkuji“, jak zhruba zpívá ve své písničce Pavel Dobeš.

Jezdím tam rád i sám i ve skupinkách se svými žáky a čtenáři. Pokud chcete, rád vám to tam ukážu osobně – stačí se ozvat, přesvědčíte se na vlastní smysly.

Pěkné Vánoce a pěknou naději, že tržní společnost může být velmi humánní.