„Žiaril som, už sa len ligotám…“ Geniální marketingový tah Jarka Nohavici

Pieseň smutného hokejistu zazněla úplně nedávno premiérově na koncertě v Bratislavě – a už je jí plný internet. Všichni víme, že písničky Jarka Nohavici nikdy nemají jenom jednu vrstvu a jedno moudro. Ale nyní je těch vrstev více než obvykle. Pojďme je spolu objevovat, obdivovat, inspirovat se. A poděkovat za ně autorovi.

U Jarka Nohavici je to trochu sranda a zároveň trochu pohlazení snad vždy. Avšak nikdy mi to nepřipadá prvoplánově jednoznačné.

Třeba ta písnička o vyzývání pana prezidenta, aby všechno zařídil, když všechno smí a může. Nevidím v tom jen kritiku lidí, kteří nejsou schopni postarat se sami o sebe a bezmocně vzhlížejí k „moudrému dobrotivému“ státu. Prezident jako poslední instance záchrany  při často neskutečných bezprávích na občanovi má i svůj normální pozitivní význam.

Někdy ta lehká sranda převažuje – třeba Tři čuníci jdou…

Někdy je to smrtelně vážně sounáležité, chlapsky drsně jímavé – Baníčku, my jsme s tebou…

Všechno asi spojuje jediné – Jarek Nohavica nad svým typickým posluchačem a nad dopadem písničky vždy hodně, hodně uvažuje. Promýšlí, kdo bude zrovna ten tržní segment, u různých písní různý…  Například – nedovolil by si dnes uvést na veřejnost něco hodně sofistikovaného; doba už je taková, že lidem, jeho posluchačům zvláště, se nechce zase až tolik exaktně matematicky přemýšlet. Kvadratických rovnic nebo binomických rozvojů se jistě v jeho písničkách nikdy nedočkáme – a je to tak správné a vhodné.

Pieseň smutného hokejistu je jednoznačná satira, nadsázka, ironie. Málokdo asi bude Slovákům přát hokejový úspěch tak upřímně od srdce jako obyvatel velikého českého města, které je ze všech českých velkoměst Slovensku jednoznačně nejblíže; kilometrově i mentalitou. Výraz „zasratá Ostrava“ v této písničce jasně signalizuje, že tou písní přeje Nohavica Slovákům na MS pravý opak toho, na co v songu naříká „smutný hokejista“. Takového výrazu by se vroucí obdivovatel Ostravy přece navážno nikdy nedopustil.

Nicméně – vrstva nekritického očekávání mnohých zaťatých slovenských fandů a odlesk nějakého minulého selhání jejich repre mužstva tam také je. Zkušený Jarek musel dobře vědět, že určitá (jistě malá, ale slyšitelná) část Slováků to vezme naprosto vážně a  bude ho chtít utopit ve lžičce vody. Ale to je právě to geniálně marketingové, co hezké písničce zdesateronásobí ohlas a zájem. Aby něco bylo dobráckým kamarádským songem a mezinárodní ostudnou urážkou zároveň, to už chce kus textařské geniality. Protože po konfliktu média a internet jdou jako pes po klobáse. Takže vznikla písnička, které bratislavská hala tleskala vestoje a za kterou zároveň někteří Slováci posílali autora a interpreta do horoucích pekel. Je tak snadno vygúglovatelná, že snad ani není třeba dávat na ni nějaký prolink.

Uvažuji, co by Jarkovi na dálku nejspíše vzkázal kolega big blogger Ladik Větvička: „Jarek, ty stary cype, ty zje uplny genyjus…“ Úplně Ladika vidím, v té jeho kavkazské čepičce zmijovce, jak se hrbí nad počítačem a ťuká něco takového…

Ano, tak se dělá geniální marketing. Vzpomínám na pražskou přednášku ctihodného amerického marketingového profesora; velkou hvězdu, která nedá den svého mluvení ke shromážděnému českému lidu pod padesát tisíc dolarů. Od pražské vzdělávací agentury je dostal, budiž, byl to výsledek oboustranně dobrovolné hry nabídky a poptávky.  Stejně jako každý posluchač v tom pražském sále zacáloval vstupenku v ceně kolem třiceti tisíc korun (plus DPH).  Ale nepřestane mne udivovat styl myšlení řady jedinců druhu homo pragensis (= člověka pražského), kteří když se doslechnou o marketingovém profesoru slovutné americké univerzity, tak bez přemýšlení zkratkovitě a předsudkovitě usoudí, že jeho know-how je lepší než praktické marketingové umění někoho tři sta kilometrů východně od Prahy bydlícího, třeba v Mariánských Horách poblíž Hulváckého kopce. Neprofesora, nedocenta.

Samozřejmě nejsou takoví všichni obyvatelé naší Matky měst. Podobný geniální marketingový tah jako nyní Nohavicovi se v 90. letech povedl Petru Novotnému – šlo o koncert bratří Nedvědů na Strahově. A Petr Novotný je většinu svého života Pražák z Řeporyjí, že ano.

Co pěkného vzkázat krajanovi Nohavicovi za jeho přesně trefenou písničku? Jak mu poděkovat?

Snad jedna věc mne napadá:

Nedávno mne oslovil jeden podnikavý nadšenec, že by chtěl točit film podle mé epigonské mayovky. Nejdříve jsem zapochyboval, že by nějaký český produkční tým byl schopen sáhnout svým remake výše než po podrážky bot skvělému týmu Haralda Reinla, Martina Böttchera, Pierra Brice, Lexe Barkera aj. Ale pak to začalo dostávat konkrétní obrysy – natáčení by bylo reálně možné mj. i v Chorvatsku na Plitvických jezerech, stádo pravých bizonů žije i u Horšovského Týna, coloradský kaňon lze do filmu přiklíčovat jako živý; hlavní herci by byli velmi úzkostlivě a promyšleně vybíráni, aby svým charismatem dokázali na světové hvězdy 60. let navázat důstojně. Začínají se objevovat i sponzoři filmu přímo z Německa…

Takže – milý Jarku – nechceš si tam zahrát? Zjevově asi nejspíše Klekí-Petru. (To ovšem jen tehdy, kdyby tuto postavu odmítl hrát český kandidát číslo jedna trenér Karel  Brückner.) Anebo někoho jiného – zlosyna, dobroděje, Darmoděje?