Kdo se rychle nenaučí anglicky, bude zastřelen!

Tak doslova jistě ne, ale nadsázka v titulku měla naznačit a) naléhavost ovládnutí angličtiny, b) rezervy našeho státu v motivování lidí. Tolik zbytečných řečí, tolik promeškaných let, tolik promrhaných peněz – a je to tak snadné!

Užitečné věci může (špatný) stát zavádět zdlouhavě, nepořádně, šlendriánsky, nedůsledně, s nebetyčným mrháním zdroji všeho druhu...

Anebo – (dobrý) stát efektivně, rychle, důsledně, velmi úsporně, spolehlivě.

Vyjdu z jedné analogie. Kdysi mi řekl jeden chytrý známý toto:

„Víš, jak dlouho se ve Švédsku měnil v 60. letech silniční provoz z levostranného na pravostranný?  Několik let. Byla kolem toho velká osvěta, informování obyvatelstva různými kanály, četné přednášky, brožurky, poučování dětí ve školách i dospělých na jejich pracovištích, televizní série... A nakonec to za velké peníze a dlouhý čas zvládli. A víš, jak proběhla tatáž změna v Čechách, na Moravě a ve Slezsku? Patnáctého března 1939 přišli hitlerovci. A od druhého dne od rána platilo všude ´rechts fahren – jezděte vpravo´. A jakoby dodali: ´komu se to nelíbí, bude zatčen, mučen, zastřelen´. A bylo to – se stejným efektem jako ve Švédsku, s milionkrát menšími náklady zdrojů a času.“

No – ten známý byl z Prajské, od Hlučína, takže jeho obecné „nadšení“ pro hitlerovce by se snad dalo nějak vysvětlit, ale já jsem je rozhodně nesdílel a nesdílím. Mučit lidi se nesmí.

Nicméně – v oblasti zvládnutí angličtiny to šlo ze strany státu udělat humánně, a přesto důsledně:

Což takhle kdyby byl býval náš parlament brzy po listopadu 1989 vyhlásil: Kdo se do roka nenaučí anglicky, ten má už až do konce života třikrát menší plat než ten, kdo už umí nebo se naučí.

Detaily takové zákonné normy by se vešly na jednu stránku. Stanovila by se úroveň znalosti (třeba B2), stanovilo by se nezávislé testování (třeba Cambridgeský zkušební systém to má celosvětově promakané perfektně). Ve státních institucích by nebyl problém s dodržováním pokynů mzdovými účetními. V soukromé sféře by se to jistě nějak únosně zaneslo do živnostenského zákona, obchodního zákoníku atp. Vždyť i dnes ani v soukromé nemocnici nesmí pacienty operovat člověk, který není MUDr. Ani v soukromé bezpečnostní agentuře nesmí nosit zbraň ten, kdo nemá zbrojní průkaz nebo svařovat někdo bez svářečských zkoušek. A na koho by ani toto nedosáhlo, ten by prostě platil dvě třetiny svého příjmu coby „daň z jazykové negramotnosti“.

Že by to byl příliš krutý požadavek třeba pro nějakého řemeslníka? Ale nebyl. Metody efektivního nastudování a ovládnutí angličtiny jsou dávno rozpracovány, publikovány, všeobecně známy. Sám jsem už před čtvrtstoletím prokázal, že s použitím technik duševní práce a multimetod, s použitím komplexu deprokrastinace, se dá dostat z úplné nuly na advanced level ne za šest let a šest set hodin výuky s učitelem, ale za čtyři měsíce a devadesát hodin samoukovských – a to v maximálně nepříznivých podmínkách, při pracovním vytížení srovnatelném s top manažerem, vrcholovým politikem, výkonným sportovcem. A bez zvláštního „jazykového talentu“, což bývá ta nejhloupější a nejtrapnější výmluva.

A  bylo by vymalováno. Angličtina v ČR = druhý jazyk.

Ke stávajícím neznalcům by taková legislativní opatření byla ještě velkorysá. Dnes je podle mne neznalec angličtiny desetkrát méně vzdělaný než znalec.

Angličtina totiž není pouze světový jazyk číslo jedna. Angličtina je prostředí, v němž se dnes odehrává veškerá člověčí duševní práce a veškerá komunikace, má-li být na vyšší než na lokálně zaostalé třetiřadé „zaprděné“ úrovni. Angličtina pro veškeré profese (které jsou sofistikovanější než práce uklízečky, umývače nádobí či kopáče kanálů) představuje krev, která proudí organismem jakékoliv mezilidské komunikace. Představuje životodárné prostředí, které jako krev každé buňce těla přináší do každé lidské myšlenky, do každého vyjednávání, do každé pracovní situace potřebné nutné živiny, kyslík atd. Angličtina je stejně jako krev nenahraditelná. Bez rozšířené angličtiny je určitému státu stejně těžko jako člověku bez krve.

A neznalci by přitom měli jen třikrát větší peněžní nevýhodu. Samozřejmě celoživotně.

Vsadím se, že by to do roka zvládlo tak velké procento obyvatelstva, které dnes zvládne jízdu na kole nebo plavání – pokud opravdu chce. Vytisknout tehdy deset milionu kusů učebnic pro samouky by nebyl problém. Dnes každému vnímavému stačí internet. Navíc, existuje styl vzdělávání zvaný "entercation" neboli entertaining education. To se prostě 90% času bavíte, užíváte si, smějete se a radujete - a po této činnosti se ohlédnete - a ejhle, jazyk umíte. O entercation napíšu více co nejdříve.

Vtip je v tom, že toto lze legislativně zavést kdykoliv, i třeba dnes. Možná je nejvyšší čas.