Pozdravy blízkým – nic víc. Ale kam všude?

Konec roku je časem ohlédnutí a bilancování. Pro mne a pro mé blízké, rozeseté po celé zemi, je to nejen bilancování jednoho roku, ale celých třiceti let.

Přesně před třiceti lety totiž odstartovala známou přílohu kultovního časopisu Mladý svět (č. 52/1985) éra nového lákavého vzdělávání. Do té doby nikdo u nás ani netušil,  že by se dalo v dospělosti, po ukončení běžných škol, nebo dokonce souběžně se studiem běžných škol v krátkodobých intenzivních celodenních kurzech studovat to, jak lépe dělat veškerou duševní činnost směřující k lepšímu splnění pracovních a životních cílů, k pohodě a vyrovnanosti, k harmonii s okolím. Celý systém jsem tehdy nazval „techniky duševní práce“. Nepředstavuje to vlastně žádný věcný obor a přitom zasahuje do každého oboru a kardinálně jej ovlivňuje. Neboli znamená to, jak si počínat v každém oboru efektivněji, rozumněji. Čistá metodika pro všechny obory. Do angličtiny můžeme dnes termín „techniky duševní práce“ přeložit jako „soft skills“. Obojí vznikalo před časem nezávisle na sobě, bez vzájemného ovlivnění na dvou různých stranách železné opony.

Věda „techniky duševní práce“ měla i velký mravní náboj: Protože – když je ovládáte, když jste velmi dobří a svými schopnostmi vysoce převyšujete své okolí, když jste těžko postradatelní, můžete uspět i přímými, férovými cestičkami; nemusíte intrikovat a podrážet, jako to dělají ambiciózní hlupáci.

Pod pláštíkem nevinného názvu „rychločtení, racionální čtení“ proklouzlo toto vzdělávání cenzorským sítem  totalitních papalášů. Netušili, že je to mj. i nástroj, jak prokouknout každou jejich levárnu, jak je postupně vytlačovat od koryt. Protože chytrým, vzdělaným, vidoucím lidem nachystaným neustále se dále všestranně vzdělávat se vždy těžko totalitně vládne. Racionální čtenář neskočí na mediokracii.

Chytří féroví lidé napříč republikou rychle pochopili, že by se jim mé školení mohlo hodit. A začali mne zvát k nim coby učitele. Prvních několik let to většinou bylo na čtyři plné dny školy, která při své maximální užitečnosti byla zároveň i příjemnou zábavou, katarzí, prohlédnutím, pozitivním zlomem v životě každého jen trochu pozorného účastníka; tedy drtivé většiny ze všech.

Udělal jsem si – jednou za život po třiceti letech intenzivní praxe – statistiku podle okresů, kam jsem byl všude pozván a kam mám tedy dnes posílat své pozdravy a poděkování za ta pozvání. Evidenci míst, časů a témat mám velmi pečlivou; teď jsem si to z ní tedy setřídil.

Měl jsem dosud takové nejasné tušení, že jsem byl pozván snad do všech (bývalých) okresů České republiky. Po roztřídění jsem však zjistil, že ve dvou okresech naší země jsem dosud neučil. A sice v okresech Rakovník a Sokolov.

Další statistiky vypadají následovně:

Jeden kurz: okresy podle abecedy  Česká Lípa, Český Krumlov, Děčín, Chomutov, Jeseník, Jičín, Jindřichův Hradec, Kladno, Klatovy, Kolín, Litoměřice, Mělník, Pelhřimov, Písek, Prachatice, Prostějov, Přerov, Rokycany, Strakonice, Tábor, Vyškov.

(Připomínám – v těchto statistikách nejsou zahrnuty obří přednášky pro davy, pro plné sály, kdy masa lidí přede mnou byla přece jen anonymní. Počítám sem jen vzdělávací a poradenské akce pro malý počet lidí, většinou mezi deseti a patnácti, kde jsem s těmi lidmi byl nejméně dva dny, většinou více dnů, výjimečně jeden den celý. Kdy prostě vznikl osobní vztah „učitel – žák“. Nebo „poradce – klient“, chcete-li. Kdy jsem se v té navštívené lokalitě stal takříkajíc jedním z nich.)

Okres, v němž jsem měl dva kurzy: Domažlice.

Tři kurzy: Okresy Blansko, České Budějovice, Hodonín, Jihlava, Kutná Hora, Prostějov, Příbram, Tachov, Znojmo.

Čtyři až deset kurzů: Kroměříž 4, Nymburk 4, Rychnov nad Kněžnou 4, Žďár nad Sázavou 4, Jablonec nad Nisou 5, Ústí nad Orlicí 5, Havlíčkův Brod 6, Mladá Boleslav 6, Pardubice 6, Semily 6, Karlovy Vary 7, Třebíč 7, Bruntál 8, Most 8, Náchod 8, Svitavy 8, Ústí nad Labem 8, Benešov 9, Karviná 9, Šumperk 9, Uherské Hradiště 9, Vsetín 9, Trutnov 10, Zlín 10.

Deset až sto kurzů: Chrudim 11, Břeclav 11, Plzeň 12, Liberec 12, Cheb 13, Nový Jičín 16, Louny 19, Hradec Králové 19, Teplice 19, Frýdek-Místek 24, Olomouc 26, Opava 31.

Nad sto kurzů:  Brno 103, Ostrava 108, Praha 527.

Rozbory by mohly být všelijaké, proč zrovna támhle tolik a jinde jiný počet. Ale to necháme na jindy.

Nesnižoval jsem se k tomu, abych se z vlastní iniciativy „aktivně vtíral“ do přízně personalistů a vzdělávačů firem a institucí, abych volil nedobrou praxi osobních styků a kamarádíčkování. Nechával jsem to na tom, kdo se sám ozve s požadavkem. Kdo na jejich místě není úplně pitomý nebo úplně zkorumpovaný, ten se na mém webu rozumně podívá na tradici, renomé, vzdělání, publikační činnost a úspěšnost, na mé vlastní celoživotní výsledky v duševní práci  a hlavně na výsledky mých žáků. Kdo se nepodívá rozumně, k tomu jsem jezdit netoužil.

Proč je však dnes v mém oboru dnes tolik různých kurzů, tréninků a koučinků, které se totálně míjejí účinkem, proč je teoreticky ve výkazech vše v pořádku, kupa nejrůznějších výkazů, hodnocení a assessmentů...  a prakticky jen téměř vyhozené peníze, to je také na jindy. Souvisí to jistě úzce s celkovým stavem společnosti.

Dnes je čas vánoční, čas pozitivní. Pozdravuji tedy žáky ze všech těch okresů, které jsem výše jmenoval, žáky minulé, přítomné i budoucí. Napište mi někdy, ve kterém okrese jste u mně byli.

A také zdravím své čtenáře, tedy zhruba stonásobek počtu svých žáků.

Hezké Vánoce.