Zásady správné diskuse – ústní i písemné internetové

Tento článek navazuje na článek „Lidstvo je nepřipraveno... Pokud nebude dále výslovně uvedeno, platí dané know-how pro ústní i pro písemnou diskusi.

1. Civilizovanost

V ústní diskusi mluvíme dostatečně nahlas a zřetelně. Mluvíme správným tempem řeči, správně frázujeme. V ústní diskusi si neskáčeme si do řeči, nepřerušujeme se, nesnažíme se druhého ukřičet. Síla hlasu není síla argumentů.

V jakékoliv diskusi mluvíme či píšeme pravdu. V sebeobraně smíme některé věci zamlčet. Ale lež – ta má opravdu krátké nohy. Říká se: Některé lidi lze obelhat vždy, mnohé lidi lze obelhat někdy, ale jistě nelze obelhat všechny, vždy a nadlouho. Nechtěl bych být v kůži lhářů, kteří trávní bezesné noci v obavách, kdy to na ně „praskne“.

1. Tvrdě na věc, měkce na člověka

V ústní i písemné diskusi – zjednodušeně nyní berme diskusi dvou lidí – je přítomno trojí: Vaše já, ten druhý člověk a ta diskutovaná záležitost. Když si znepřátelíte druhého člověka, když ryjete do jeho ega, stojí proti vám on plus ta záležitost. Proti vám je dvojí, tedy přesila. Když se snažíte udělat si z toho druhého spojence, tak jste v přesile vy dva na to jedno, na tu záležitost. Ten druhý tedy není nepřítelem, ale partnerem – při hledání pravdy, objasňování, hledání pohledů na danou věc z co nejvíce stran, úhlů, hledisek, aspektů...

Prostě – oddělte člověka od problému. Tak by se mělo diskutovat i pod články idnesu.

1. Buďte přátelští a zdvořilí, ale nebuďte naivní a blbí

Tato moudrá zásada praví, že máte obecně začínat komunikaci vždy přátelsky. Pokud na vaši přátelskost ten druhý odpoví nepřátelsky, bylo by jistě naivní a nevhodné v přátelskosti setrvávat. Člověk má být slušný, ale ne blbý. Zásada říká, že na člověku máte zprvu hledat raději to pozitivní. Postavit se vůči druhému předem do jiné než přátelské pozice má jeden jistý důsledek: Druhý se vůči vám zatvrdí, i kdyby předtím ještě váhal. A naopak - na přátelského partnera se těžko řve. Účast v dialogu vyžaduje trojí úctu - k pravdě, ke druhému, k sobě. Respektujte i pořadí i vyrovnanost této trojice. Každá nerovnováha v ní je zhoubná.

Pracujte profesionálně s psychikou druhého. Snažte se preventivně předejít nezdravé konfliktnosti.

Hledejte společné přátele, společné zájmy; cokoliv, co máte oba či všichni rádi.

Sblížit dokáže i společný nepřítel. Cokoliv, co vás oba či všechny štve.

4. Snažte se nejprve porozumět druhému, až pak hodnoťte

Nejprve určité sdělení pochopte. A až pak je zastávejte nebo mu oponujte. Neporozumíte-li správně argumentům svého oponenta, nemůžete je férově ani zastávat, ani vyvracet. Tuto zásadu razte všude ve svém okolí – například v práci, mezi přáteli i doma. Například též při diskusích na blogu idnes.

Od této chvíle daleko snadněji prohlédnete lidi, kteří určitý názor druhého buď vehementně zastávají, anebo stejně intenzívně vyvracejí. Stačí, když si v duchu řeknete: „Hlupák tvrdí, moudrý pochybuje.“ A víte, na čem jste.

Je velmi účinné zeptat se takových „vehementních tvrdičů“ na detaily onoho vášnivě zastávaného nebo vyvraceného tvrzení. Na to, jak mu rozumějí. Nejsou-li schopni přesně odpovědět, jsou důvody jejich zastávání či vyvracení zpravidla skryté, utajené, mimodialogové (hra sobeckých zájmů, kompenzace nějakého komplexu, fanatizmus apod.). Tedy ještě jednou - ptejte se vehementního zastávače či vehementního odpůrce na podrobnosti. Není-li schopen o nich zasvěceně hovořit, nezbývá, než jej politovat. A nenásilně jej vychovávat ke zdravému  zvyku moudře a uctivě pochybovat. A nepůjde-li to, vyřadit jej z týmu našinců.

Nejčastější příčinou neporozumění bývá to, že příliš vnímáme zastávané pozice druhého a příliš málo jeho zájmy, které jsou za těmito pozicemi skryty. Často pozice vypadají nesmiřitelně, avšak zájmy za nimi skryté jsou těm naším velmi blízké, ba z většiny totožné. Tedy – důležité je, co ten druhý říká, ještě důležitější však je, proč to říká. Všichni, kteří přičichli k know-how racionálního čtení, to berou jako triviální samozřejmost.

K vašemu porozumění diskusnímu příspěvku druhého člověka vede tato spolehlivá cesta: Po vyslechnutí formulujte sami svými slovy námitky svého oponenta, aby mu bylo jasné, jak jim rozumíte. Zkuste formulovat nejen jeho pozice, ale i jeho zájmy.

Postoj toho, kdo sám formuluje naše námitky, kdo se sám snaží rozvést naše myšlenky, můžeme považovat za velmi poctivý. Tento postoj sám o sobě už vylučuje velké množství nečestných triků. Například to vylučuje všechny řečnické úskoky spojené s odbíháním od tématu. Naopak porušení  tohoto postoje většinou k nějakým blbým trikům vede.

5. Tvrzení bez věcných důkazů není argument

Rozlišujte, co je váš názor a co je důkazem podložený argument. Při tom prvním nezapomeňte v řeči nebo písmem uvádět fráze typu „podle mého názoru“, „podle mne“, „soudím, že“, „myslím si, že“, „připadá mi, že“ – a v krajním případě „jsem stoprocentně přesvědčen, že“.

Při tom druhém jednoznačně předkládejte své důkazy. V internetové písemné diskusi je to dnes snadné – vkládejte příslušné prolinky. Trvejte na tom, abyste se shodli na respektu k oficiálním normám – ústavě, zákonům apod.

Argument a názor – to je asi takový rozdíl jako v dobré žurnalistice zpráva a komentář. Neradno směšovat!

(Vzpomínám, jak nás právě toto učili jako naprostou elementárnost vyjednávacích technik na škole v australském Sydney.)

Existuje něco mezi oběma variantami, tedy mezi tvrzením a argumentem: „Mnoho lidí se domnívá, že...“ nebo „ta a ta odborná autorita říká, že...“. Je toto tvrzení nebo argument?

Záleží na okolnostech. I autorita se může mýlit, i velké množství lidí se může něco domnívat mylně. Ale čím větší je ta autorita nebo čím větší a v průměru vzdělanější a svobodnější je to množství lidí, tím více stoupá pravděpodobnost, že to bude argument.

6. Neutíkejte od tématu

Nesnažte se vyhnout nepříjemným otázkám nebo argumentům tím, že svedete diskusi jinam. Znáte ty úvodní frázičky mnoha politiků v televizi, že:

„Paní redaktorko,...

... takhle bych problém neviděl.“

...já bych spíše zdůraznil, že...“

...nesmíme zapomínat na tu stránku věci, že...“

...situace je složitá...“

...především bych chtěl zdůraznit, připomenout, uvést, vysvětlit, podtrhnout, podpořit...“ blablabla.

Kdo utíká od tématu, toho k němu přiveďte zpět. Nejdříve se dořeší jedno, pak se otevře druhé.

Na druhé straně – kdo na určitém tématu lpí příliš tvrdošíjně a jednostranně, tomu ukažme, že existují i jiné okolnosti, jiné stránky věci.

7. Respektujte ekonomii času

Často sledujeme rozvláčné diskuse z úst nebo pera (tedy klávesnice) toho, kdo je placen od hodiny a kdo za plýtvání časem svým a časem svých posluchačů není finančně postižen.

 Jak rychlé by byly asi naše soudy, kdyby existovala nějaká norma, třeba dva týdny na lehčí případ, jeden měsíc na těžší případ. A – vážený pane soudče, pokud to zvládnete vyřešit za půl roku, dostanete na tu dobu pouze jednoměsíční plat. Pokud za deset roků, dostanete také na oněch deset roků svého života jednoměsíční plat a budete muset z něho (asi někde v brlohu pod mostem mezi houmlesáky) vyžít.

(Poznámka – nic proti dobrým soudcům! A všechno proti zbytečným zdržovačům všech jiných profesí!)

Jsou známy případy, že lidé, když přestali být placeni od hodiny a začali být placeni za výkon, za splnění úkolu, zrychlili svou práci až STONÁSOBNĚ, bez újmy na kvalitě.

8. Nepoužívejte diskusní triky

Ani v ústní ani v písemné diskusi. Kdo chce vědět více, napište mi. Nebo si jen skočte na můj nejstarší blogový článek, který je čten pravidelně už sedmým rokem.

Viz též článek http://gruber.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=567302

Zdroj: Gruber, D.: Zlatá kniha komunikace. 6. vydání, Gruber-TDP 2016.