Kontinuita se neměří tím, že někdo něco provedl nebo neprovedl. Směšujete - lépe řečeno uměle roubujete - osobní charakteristiku a činy s celkovým uvědoměním si příslušnosti k národu, k lokalitě, k tradicím - přesněj řečeno, k jejich poznání, čehož se dociluje čím, žáku Grubere?

Výchovou.

A ta začíná kdy? V dětství.

Vidí-li dítě kolem sebe vzory chování dehonestujícího tradice, kulturu a historii, vidí-li úspěch ve vaší kontinuitě např, ve smyslu hromadění majetku (jinému argumentu zřejmě nerozumíte), pak dojde přesně k těm závěrům, jako vy. K tezím absolutní konzervace vývoje lidstva.

Kdybychom to měli brát Vaším měřítkem, žáku Grubere, píšeme stále klínovým písmem a na papyrus... žádný knihtisk, rotační tisk, o digitálním věku nemluvě.

Z Vašeho příspěvku je zřejmé jediné, že Vy sám se v tom dokonale ztrácíte a marně hledáte opory v jakési kontinuitě postuáltů, zatímco vše ostatní - tedy vývoj - označujete jako diskontinuitu.

Pravdou je, že lidé, jakkoli si to mnozí nepřipouštějí, nejsou schopni zorientovat se v přemíře informací a desinformací. Výsledek je chaos vně a následně uvnitř . V horším případě uvnitř zdánlivé jasno. Výchova bývá i zcela kontraproduktivní, pokud rodiče sami nevědí, která bije. A protože vývoj není totéž, co pokrok, může se kontinuita stát i kontinuitou chaosu a nevědomí.