Jak vypnout mozek i chytrým lidem

Jednoduše; zneužitím toho nejhoršího v hloubi povahy člověka; zneužitím lidského sklonu k závistivosti. Toho sklonu, který byl zdesateronásoben čtyřicetiletou totalitní výchovou k rovnostářství. A stále přežívá a bují.

Skryté běsy číhají i v těch lidech, kteří žijí na pohled spořádaným a slušným životem. Civilizovanost, právní stát, řád a pořádek jsou o tom, že když běs v člověku jen trošku vystrčí prstíček, tak je okamžitě přes něj důsledně klepnut; tak takový provinilec ihned neodvratně zakouší trest - tedy velkou újmu na svých právech. A jeho běs se zase schová a je držen na uzdě.

Totalita, bezprávní stát, chaos a zmar jsou o tom, že ty běsy bují netrestány, ba podporovány.

Závist je všude na světě; u nás byla za čtyřicet let totality ještě zdesateronásobena naočkovaným rovnostářstvím. Jak rád neschopný průměrný občan zapomíná na všechny ty okamžiky i dlouhé časové úseky minulosti, kdy jeho soused, kolega, spoluobčan byl pilnější, pracovitější, legálně nápaditější a vynalézavější. Jak rád by to neschopný podprůměrný občan vymazal z historie – vždyť přece v přítomnosti chce stejné požitky, stejnou životní úroveň jako druzí. Všichni máme stejné žaludky!

A proto se apel nemravných politiků na tuto lidskou rovnostářskou závistivost stává tak účinným; desetkrát účinnějším než třeba v jiných zemích. „Nenechám vás okrádat ze strany politiků jiných stran! Nenechám vás okrádat ze strany drobných podnikatelů – mohli by taky mít desetinásobek vašich příjmů... a na co jim je desetinásobek?“ Takto hřímá zločinně pragmatický politik – a mnoha lidem vypne mozek. Vypnutý mozek  mnohého občana už nemyslí a neuváží, že nejvíce jej může okrádat právě autor těchto slov a sloganů.

Hřímající nemravný politik už "cudně mlčí" o tom, že onen drobný podnikatel může mít v jiném období také pouhou desetinu příjmu průměrného občana - to s sebou nese riziko podnikání.

Davová rozlícená nenávist podprůměrných ke každému nadprůměrnému, který si veřejně hájí své legální oprávněné hodnoty a nároky. To je naše současná realita.

Davová slepota a otrocká podřízenost podprůměrných vůči tomu politikovi, který jim slibuje nespravedlivé výhody vůči nadprůměrným. To je také naše současná realita.

Psal jsem o tomto myšlenkovém a komunikačním defektu ve Zlaté knize komunikace (str. 81 – tam je kapitolka s názvem stejným jako název tohoto blogového článku). Označil jsem zneužívání tohoto stavu jako jeden z nejpodlejších řečnických triků. Psal jsem to s údivem, jak tento princip sebeoslepování platí i na takové lidi, o kterých by se řeklo, že celkem mají vzdělání a celkem přemýšlejí.

Ale v knize jsem to nekonstatoval proto, že to tak bylo, je, má být a bude. Ale proto, aby si to lidé přečetli, pochopili – a aby si už své mozky nadále vypínat nenechali. Aby to sebezaslepování skončilo.

Zatím se tak bohužel nestalo – a obávám se, že i nadcházející volby tento tristní stav společnosti potvrdí. Ech...