Vývoj je bouřlivý. Je srovnatelný s vývojem výpočetní techniky, tedy oblasti IT. Ano, i v osmdesátých letech minulého století existovaly malé osobní počítače. Například Sinclair ZX Spectrum. Měl úžasné parametry...
...například operační paměť – ROM a RAM dohromady - celých 32 kilobajtů !) Což už dnes jistě nestačí. Byl by směšný člověk, který by dnes tvrdil „já žádný nový počítač, mobil, iphone nepotřebuji, protože mám doma ještě starý Sinclair ZX Spectrum a s tím si vystačím“. Haha.
Obdobné „haha“ by patřilo tomu, kdo by si myslel, že vystačí s rychločtením a racionálním čtením osmdesátých let, o jehož prvních tržních kurzech psala zde na blogu idnes před časem podrobně Dana Příbanová.
Co se tedy změnilo nikoliv v oblasti IT, ale v oblasti IP, tedy v oblasti informační psychologie?
Zaprvé: Důležitost správného profesionálního příjmu informací nebývale vzrostla. Bez příjmu nemůže být výdej – a výdej informací, tedy v duševní práci převážně slovem a písmem, ale též obrazem (= například mimoslovní sdělování) rozhoduje naprostým způsobem, co z člověka bude; ve vzdělanosti, v kariéře, v mezilidských vztazích. Na rozdíl od totality žijeme v konkurenčním světě. Každý je ve svém životě tím, jenom tím a právě tím, jako dovede vydávat informace. A informace dovede vydávat tak a jenom tak kvalitně, jak kvalitně je přijímá (a samozřejmě – jak je mezi okamžikem příjmu a okamžikem výdeje zpracovává, uchovává, kreativně rozvíjí do jedinečné a vysoce konkurenceschopné podoby).
Zadruhé: Výrazně klesl podíl příjmu informací zrakem z textů. Stoupl podíl příjmu informací z obrazu a zvuku – tedy z multimediálních zdrojů. Ve vlacích, v parcích, všude – stále méně vídáme někoho s otevřenou knihou nebo papírovými novinami a stále více se sluchátky na uších, plus třeba ještě k tomu s koukáním do displeje nějakého notebooku nebo chytrého telefonu na hýbající se obraz. Je vhodné dnes mluvit tedy o jakémsi „racionálním čtení očima i ušima“, a to o čtení nejen z textů.
Zatřetí: Prudce stoupla manipulace ve veřejném prostoru. Politika, média, bankovnictví, jiný byznys, vztahy na pracovišti... však víte. Ve zdrojích informací upadá snaha jejich autorů zaujmout přesvědčivými pravdivými logickými racionálními argumenty, a nastupuje snaha pouze povrchně emočně zaujmout. Nejlépe – snaha šokovat. Není moderní hloubat a přemýšlet, moderní je „užívat si“. Rozumný člověk tedy potřebuje takový typ „racionálního čtení“, ve kterém je zvýrazněno umění demanipulace. Lepším pojmem než pojem „racionální čtení“ je dnes tedy pojem „inteligentní vnímání“.
Začtvrté: Svět vzdělanosti a svět duševní práce je světem angličtiny. Neumíš anglicky? Jsi bohužel negramotný. Hodně lidí zejména střední a starší generace soudí, že se s touto neznalostí nějak protlučou. Je to stejně krátkozraké, jako když si někdo zjistí na těle rostoucí zhoubný nádor, ale nejde k lékaři doufaje, že to „nějak samo přejde“. Součástí moderního inteligentního vnímání je tedy jistě metodika kvalitního rychlostudia angličtiny. Jak se ale ke kvalitnímu ovládnutí angličtiny dostat? Zrovna v posledních dnech jsem v tištěné MF Dnes četl, že rodiče dětí i ve státních základních školách různými skrytými způsoby dávají až 70 000 korun ročně za to, aby jejich děti měli rozšířenou výuku angličtiny či nějaké předměty v bilingvální podobě. Proč dávají sedmdesát tisíc a proč raději nedají několik málo stokorun za pár knih (asi víte kterých) , s jejichž pomocí to mohou pro své děti zařídit stejně kvalitně? „To je mi záhadou,“ chtěl jsem zde zprvu bez úvozovek napsat. Ale záhadou mi to není. I rodiče velmi často sbírají informace o tom, jak své děti naučit plynně anglicky, nikoliv na základě pečlivého výběru z nabízejících se informací, ale na základě povrchního emočního dojmu. Kdo jim podá nabídku nejvíce imidžově, nejvíce mainstreamově, ten vítězí. Škoda – pro rodiče, pro jejich děti.
Zapáté: Díky internetu jsou jakoby vydány všechny možné knihy, noviny, časopisy – a všechny kdykoliv k mání. Ve výbavě moderního inteligentního čtení a vnímání vůbec tedy nutně pilířově musí být umění výběru čtiva, výběru sledovaných multimediálních informačních zdrojů. Umění zvládnout ochromenost člověka z nepřeberného množství možností k výběru. Času nepřibylo – ani v rámci jednoho dne, ani v rámci celého života.
Zašesté: Čím vice internetu, tím více nevzdělanosti širokých mas. A čím více nevzdělanosti, tím více sebevědomé drzosti a snahy hádat se, hašteřit se, urážet ty chytřejší. Známe to zejména z anonymních internetových diskusí, z tzv. internetové kanálie. Je třeba se na to připravit; nemyslím tím ani tak „smířit se“, ale připravit se na boj. Vždyť podle listiny základních práv a svobod má každý člověk nárok na zachování své cti a důstojnosti. Tady vidím velkou výzvu pro moderní právní systém. Podle mne značná část anonymních hádek na internetu by zasloužila pro své původce přinejmenším tak mastné pokuty, že dožijí zbytek života někde v bezdomoveckém brlohu kdesi ve vrbičkách u řeky. Copak to je nějaký důstojný civilizovaný život nechat se neustále beztrestně urážet?
Zasedmé: Vzrůstá úloha kreativity v životě člověka. Stále hůře se brání proti plagiátorství, proti krádežím duševního vlastnictví. Zvláště extrémní je to v našem státě, kdy se lidé nestydí ani za soustavné opisování a podobné podfuky v mládí ve škole – a ještě to dávají k dobru při různých vyprávěních. Člověk setrvale kreativní, když je mu jeho nápad zcizen, vymyslí zase něco nového. Znovu a znovu se dostává na špici vědění a poptávky, znovu a znovu je vyhledávaným váženým zaměstnancem, poskytovatelem jedinečných služeb atp. Součástí inteligentního vnímání je tedy umění kreativity. Zvládni, milý čtenáři, inteligentním vnímáním nějakou knihu výborného autora tak, že bys bych schopen připsat další kapitolu stejně dobře jako on – tj. tak, že by žádný další čtenář nepoznal, že je to od tebe a ne od té autorské hvězdy. Navnímej, člověče, kvalitní film o manželském trojúhelníku tak, že si pak dokážeš zařídit život bez takovýchto stresujících situací. Atp.
Tak takto to dnes platí. Přeji všem dobrým lidem zvládnutí know-how inteligentního vnímání.
