Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Noc na Karlštejně – postřehy nejen z tohoto z filmu

25. 06. 2017 9:11:09
Na řadu kultovních českých filmů se rád podívám i třeba podvacáté. Čím vyšší je číslo mé divácké reprízy, tím je to větší dobrodružství najít v něm něco nového, co jsem dříve nepostřehl... Dnes zde bude řeč o špatném i o krásném..

A občas se zadaří: Na chvíli odbočím od Karlštejna na Pražský hrad, ke dvoru císaře Rudolfa II. Až posledně, před pár týdny, jsem konečně poprvé rozpoznal mez dvorními dámami Rudolfa II. (= Jan Wericha) mladou Věru Chytilovou. Ta dvorní dáma se mi už dříve mezi samými krásnými líbila trošku více. A až nedávno jsem se na ni zadíval pořádněji – a z jiných informací si dal dohromady „dvě a dvě“. Věra se půvabně producírovala v pozadí, v jiné scéně císaři dokonce s další dvorní dámou servírovala jakýsi pokrm...

Ale - zpět k dojmům z posledního shlédnutí Noci na Karštějně:

Natočen byl v 70. letech – v dobách nejkrásnějších barevných českých filmů a nejtužší normalizace. Všechno tehdy chátralo – a je to nezakrytelně vidět na zdivu budov. V Noci na Karštějně, v Adéle, co ještě nevečeřela, v „Jak utopit doktora Mráčka“, abych jmenoval jen tak namátkou. Okopaná oprýskaná šedošpinavá omítka s často prosvítajícím zdivem, sem tam někde amatérsky zaplácnutá z nejhoršího jakýmsi bělavým skvrnitým vápnem, které jen umocňuje ohyzdnost toho všeho...

A připomínám si, že v těch letech natáčení oněch filmů jsme tento stav brali za standard, za normál; a když jsme někde uviděli fotky ulic z centra Vídně nebo z bavorského městečka skok za hranicemi, tak nám tamější čisté kvalitní fasády a úhledné chodníky připadaly jako ze sna: Jiný fantazijní svět! Pohádka! Země krále Miroslava!

No – snad už je to teď na hradu Karlštejn lepší (už pár let jsem tam osobně nebyl). A třeba v historických centrech našich měst je to jistě mnohem lepší. To je prostě pozitivum kapitalismu a soukromého vlastnictví. V netotalitních dobách se ke většině budov dostanou soukromníci. Na lukrativních místech (kupříkladu Praha - Staré Město, Malá Strana) pak ti nejdrsnější mezi soukromníky. Samozřejmě – většinou se majiteli nestávají ti nejlepší, pro společnost nejužitečnější a nejpoctivější majitelé; spíše ti s nejostřejšími lokty – takoví, které žene nejsilnější loketnická hamižnost, nabubřelé ego, nutkavá potřeba za každou cenu zbohatnout a blýsknout se. A drobným pozitivním efektem těch mnoha negativ je to, že i omítka je na jejich palácích čisťoučká a bez poskvrnky.

Takže – snažil jsem se nyní v Noci na Karlštejně to hnusné okopané vnější zdivo ze 70. let vnímat co nejméně.

Dařilo se mi to... částečně.

Pak jsem si také všimnul, že v tomto filmu je z hlediska dnešního člověka protřelého internetem řada naivit. Ale nebudu se těm naivitám vysmívat; výsměch přenechám diskusním pitomečkům, ti umějí shazovat a destruktivně kritizovat všechno kromě sebe samých...

Ze záležitostí ve filmu krásných a úžasných chci vypíchnout - hudbu a písničky. Karel Svoboda, Jiří Štaidl. Textař Jiří Štaidl na podzim natáčecího roku (1973) tragicky zahynul. Ale zde ještě stihl několikanásobně okouzlit; tak, jak to typicky uměl právě on. Vzpomeňte, kolik má právě on v jiných svých písňových textech touhy po vzlétnutí, povznesení, kolikrát vnáší do svých rýmů ptáky, volnost, nespoutanou cestu vzhůru...

Směr vzhůru dominoval i největšímu hitu Noci na Karlštejně. Nemylme se – tím největším hitem není „Lásko má, já stůňu“ v podání Vondráčkové a Brejchové.

Tím největším hitem je Waldovo Matuškovo „Do věží“.

Celá melodie této písně hraje na ztemnělé obrazovce hned na začátku, před prvním obrazovým záběrem filmu. A hraje znovu na ztemnělé obrazovce po poslední scéně. A zpívaná je také dvakrát: Jednou v úvodu, podruhé v závěru, když už na hradě byla spousta fešných ženských, které Waldu a jeho zvláštní loutnu s chutí a obdivem poslouchaly.

To už musel být velmi emotivní záměr a veliká hrdost obou autorů té písně (plus režiséra Podskalského) , když ji takto vypíchli; podobné vypíchnutí se děje jen s těmi srdci nejbližšími hity.

Trošku tento styl okoukal později Jack Cameron (Titanic – Celine Dion – My Heart Will Go on – zpíváno až pod titulky, když už celý příběh skončil).

Trošku to leitmotivové vypíchnutí použili nadšení autoři písničky „Není nutno...“ ve Třech veteránech. Dovedu si představit, jak z ní byli autoři Svěrák s Uhlířem nadšení, že se jim tak povedla :-)

A jistě tak učinila a ještě učiní v mnoha filmech dlouhá řada dalších. Leitmotiv je leitmotiv. (Jeden známý český hitmaker takto před pár lety udělal písňový leitmotiv celovečerního filmu z mého důležitého know-how o profesionální koncentraci a pobití prokrastinace. Všichni ten hit znáte a máte rádi – ale více dnes neprozradím; snad někdy jindy.)

Já se vrátím k písni „Do věží“. Zpěvákem nemohl být nikdo jiný než muž z absolutní špičky. Tedy Waldemar Matuška. Obdobný přirozený megatalent mezi zpěváky, jako byl Vlasta Burian mezi herci. (Však také Matuška uměl Vlastu Buriana k nerozeznání imitovat v jeho hláškách a monolozích.)

Walda se zhostil písně, jak se sluší a patří. Jako Lionel Messi fotbalového míče, jako Ivan Lendl tenisové rakety, jako Albert Einstein teorie relativity. Waldův hlas byl v hloubkách medový, ve středních polohách sametový a v těch vyšších navíc ušlechtile zvonil.

Láska povznáší lidi vzhůru... Kampak? Asi do věží. A možná ještě výše... melodie zněla po posledním obrazovém záběru filmu Noc na Karlštejně jímavě... měl jsem pocit, jako by se vznášela až tam kamsi k Jiřímu Štaidlovi a Karlu Svobodovi do hudebního nebe, v němž po tragických opuštěních tohoto světa oba jistě zaslouženě sedí u jednoho stolu. A skládají...

Odkud to k nim znělo?

Asi od věží...

Autor: David Gruber | neděle 25.6.2017 9:11 | karma článku: 30.81 | přečteno: 1674x

Další články blogera

David Gruber

Hlubiny študákovy duše – písemka z matematiky 1939 – prezidentští kandidáti v roce 2017

Včerejší den se týkal studentů, televize Nova tedy měla o nich klasický film z roku 1939. Zajímalo mne, jaké příklady měli septimáni na závěrečnou písemku z matematiky. A co ty příklady vypovídají o úrovni vzdělanosti tehdy a dnes

18.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 583 | Diskuse

David Gruber

Předpoklady úspěchu – na prezidenta i jinde. Topolánek?

Předpoklady úspěchu v politice, v byznysu i jinde... Dost se to prolíná. Narazil jsem na jeden moudrý souhrn vlastností, které by měla mít silná osobnost, aby svou sílu také zúročila do podoby prezidentské funkce.

7.11.2017 v 12:02 | Karma článku: 18.95 | Přečteno: 683 | Diskuse

David Gruber

Kolik je dnes asi v České televizi dr. Práskalů?

Z absurdit a průšvihů kolem nás v politice a společnosti jsme si uměli udělat legraci vždy náramným způsobem. Včera vyznamenaný Luděk Sobota mi opět oživil vzpomínku na svou životní scénku se Šimkem – na roli doktora Práskala...

29.10.2017 v 14:52 | Karma článku: 36.87 | Přečteno: 1981 | Diskuse

David Gruber

Čtyři dohody Toltéků – odvoďte si, zkontrolujte, opravte, rozšiřte a vylepšete

Jste potenciálně schopni se přistupovat k vědění o osobním rozvoji ne jako užaslí žáčci, ale jako zkušení profesoři, kteří vědí mnohem více, než se jim říká. Dá se tomu naučit překvapivě snadno.

26.10.2017 v 7:35 | Karma článku: 20.83 | Přečteno: 481 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 105 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 146 | Diskuse

David Gruber

Hlubiny študákovy duše – písemka z matematiky 1939 – prezidentští kandidáti v roce 2017

Včerejší den se týkal studentů, televize Nova tedy měla o nich klasický film z roku 1939. Zajímalo mne, jaké příklady měli septimáni na závěrečnou písemku z matematiky. A co ty příklady vypovídají o úrovni vzdělanosti tehdy a dnes

18.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 583 | Diskuse

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 213 | Diskuse
Počet článků 222 Celková karma 24.60 Průměrná čtenost 2431

Zakladatel oboru "techniky duševní práce" neboli "beneopedie"(1984), který zahrnuje mj. všechny soft skills vyšší generace a témata rozvoje osobnosti. Zakladatel profese nezávislého lektora, konzultanta, kouče v naší zemi (1986). Autor více než 55 klasických papírových knih, jichž se jen na českém a slovenském trhu prodalo přes milion výtisků. Autor a moderátor čtyř televizních vzdělávacích seriálů. Autor řady e-knih a audioknih. Patří s nimi mezi nejúspěšnější spisovatele např. na portálu knihy.idnes.cz.

viz též www.gruber.cz

Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.