Chytrá ekonomka Markéta se ve svém nedávném článku věnuje youtuberingu a souvisícímu pnutí mezi generacemi, kdy ta starší má tendenci zakazovat něco nového té mladší – a sama lpí na tom, co jí bylo dříve zakazováno jejími rodiči.
Vypadá to úplně, jako by Markéta Šichtařová těsně před napsáním tohoto blogu pročítala první díl mojí nové trojknihy o inteligentním vnímání v internetovém věku. Ocituji z toho jejího blogu datovaného 11. 8.: „Jde o to, že mozek starších a mladších generací se naučil zpracovávat informace jiným způsobem. Starší generace se velmi rychle dokáží zorientovat v psaném textu, zvláště bravurní v tom jsou, mají-li za sebou trénink například v podobě vysokoškolského studia. Sledování videí je zdržuje... Generace náctiletých to má jinak. Psaný text jí dělá mnohem větší problémy a zdržuje ji. Naopak se umí velmi rychle zorientovat ve videích. Lépe se jí zpracovávají a pamatují informace ve zvukové a obrazové podobě.“
To je vlastně parafrázovaná kapitolka na stranách 11 a 12 prvního dílu mojí zmíněné trojknihy. Slovosled má Markéta jiný, ale smysl toho sdělení je tak shodný, že nemůže být shodnější.
Ale tipuji, že Markéta moji knihu dosud nečetla. Nepřestává mne „fascinovat“, kolik chytrých lidí v naší zemi tohleto mé multimetodické vědění - ať už v podobě knižní, časopisecké, softwarové, audiovizuální – úplně míjí. Vyšlo o něm na osmdesát milionů výtisků článků ve všech mainstreamových časopisech. Taktéž jsem do všech podstatných novin a časopisů napsal stovky článků já sám, dohromady jich vyšlo přes dvě stě milionů výtisků. Čtyři dlouhé průkopnické televizní seriály. Sto dva knih, e-knih, audioknih, videoknih – mezi lidmi je jich dnes více než jeden milion a sto tisíc výtisků. Desítky softwarových aplikací. Dohromady miliony kliknutí na souvisící krátká videa na internetu, zejména na youtube.
Šířím toto vědění často úplně zdarma. A pokud za peníze, rozhodně to nelze označit za nějaké tržní podnikání v pravém slova smyslu. I ty nejdražší mé kurzy jsou pořád za méně než třicetinu obvyklé ceny zahraničního průkopníka na mé úrovni tradice, renomé, vzdělání a autorství.
Každá charitativní organizace si podle zákona smí ponechat deset procent z peněz, které jsou ve hře, na svoje provozní náklady. Rozdá potřebným „jen“ devadesát procent toho, co pro ně od dárců vybere. Můj poměr není 10 : 90, ale 3 : 97 ve prospěch našich lidí, kterým toto vědění chci co nejlépe a nejpřístupněji zprostředkovat. Stěží lze tedy kriticky označovat za „reklamu“, když o tom někdo pozitivně píše. Není to u mne primárně na zisk a výdělek, ale na pokrytí nejnutnějších nákladů.
Markéta Šichtařová dále píše, že zakazovat mladší generaci youtuberství... „povede jen a pouze k tomu, že děti se nenaučí rozlišovat samy podstatné od nepodstatného, komerci od nekomerce, slušné od vulgárního. Existuje snad nějaká ochrana a regulace, aby děti na hřišti na sebe nepokřikovaly vulgární nadávky? A znamená snad to, že děti se mohou v reálném životě setkat s vulgaritami, že samy se nutně budou chovat asociálně? Ne - naopak to, že se s asociálním chováním setkávají a učí se jej odlišit od chování slušného, je tou nejlepší zárukou, že jejich osobnost vyzraje.“
Děti těch rodičů, kteří je včas ke mně poslali, samozřejmě na celý život dobře umějí „rozlišovat samy podstatné od nepodstatného, komerci od nekomerce, slušné od vulgárního...“ atd. Proč se ještě najdou u nás lidé, kteří nevědí, že tato vzdělávací možnost existuje u nás už více než třicet let?
Že tyto schopnosti a dovednosti jsou pro mladší i starší generace nanejvýš potřeba, na to samostatně přijde každý myslící člověk, chytrou Markétu Šichtařovou nevyjímaje. Jak ostře to kontrastuje se skutečností, že si mnoho chytrých lidí neumí dohledat, že toto je nejen potřeba, ale je už desítky let prakticky vyřešeno. Stačí sáhnout – a máme to.
Určité příčiny tohoto stavu zmínil před časem známý bloger Dfens ve své vlastním článku na svém vlastním webu zde. Cituji:
„Průser největší
Nejsmutnější je, že se (jak jinak u nás v Kocourkově) s tematikou Zlaté knihy komunikace pojí obrovský průser, který může mít hodnotu desítek miliard korun a který i v naší zemi průsery přímo prošpikované ční výrazně a irituje i ty, kteří si už zvykli, že možné je úplně všechno.
Gruberovo zpracování komunikačních témat je v řadě pasáží je původní. Nejedná se o ten přístup, který je v oblasti soft-skills v Kocourkově běžný, kdy si ambiciózní jedinec „vyrobí show“ z dovedně sestavených fragmentů cizích myšlenek. Gruber postupem času vyvinul něco jako vlastní obor se všemi jeho atributy. Přednášel, setkával se s lidmi, někdy ve významném postavení, jindy se studenty vysokých škol (z nichž někteří poté dosáhli významného postavení) a zajímal se o jejich problémy a potřeby. Shromáždil a do srozumitelné formy převedl významné know-how. Bohužel, vzhledem ke stavu ochrany duševního vlastnictví a právního prostředí celkově, jsme u nás svědky bezbřehého nekvalitního parazitního napodobování grubrovských témat, které u veřejnosti kazí dojem o komunikačních knihách a kurzech jako celku.
...Představme si, že by například Gruber učil české děti racionálně číst. Narážím na ten známý problém, kdy děti sice umějí číst, klidně si ho i zapamatují a zopakují ho, ale nevědí přesně, co je v čteném textu důležité. Nemyslím tím, že by běhal od školy ke škole, ale prodal státu metodu, jak toho dosáhnout. Gruber má zboží, na straně státu existuje poptávka (aspoň teoreticky, prakticky se spíš státu hodí, že jsou občané blbí), došlo by k transakci. Rozdíl potom mínus předtím, součin (velkého) počtu hlav a (nezanedbatelného) nárůstu schopností na hlavu, by představoval obrovskou hodnotu. Tuto hodnotu je možné kdykoli vyzvednout. Bylo to možné i doposud a to je ten průser. Ten člověk je tady, z našeho prostředí, ví, jak to funguje. Obávám se však, že se oficiální místa vydají cestou vynalézání vynalezeného a importu „zahraničních zkušeností“ za obrovské sumy peněz, aby po nějaké době zjistila, že je zase na začátku.“
Takže, vážení - blogeři, autoři, publicisté – než si začnete lámat vlastní hlavu myšlenkami na špatnou vzdělanost našich lidí, na rozdíly ve vnímacích zdrojích starší a mladší generace apod. a než o těch svých vlastních myšlenkových úvahách budete veřejně psát, trochu se rozhlédněte kolem sebe (zejména po internetu), zda už to dávno napsáno, řešeno, vyřešeno nebylo jinde.
Souvisící články:
http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=618136
http://konopa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=612236
http://pribanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=607861
http://dfens-cz.com/kniha-david-gruber-zlata-kniha-komunikace/
http://lunacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=608342
