Kdo by to řekl, že jednou budou obří červené trenýrky lakmusovým papírkem, který umožní jasně nahlédnout do ledví mnohého člověka a odlišit inteligentní lidi od těch druhých…
Ohníček v Lumbeho zahradě Pražského hradu znovu nastoluje věčnou otázku, co je žertík a co je urážka. Nastoluje otázku, co by normálnímu člověku mělo vadit a co by nemělo vadit.
Vzpomínáte na moudrou Werichovu pohádku, podle níž napsali Svěrák s O. Lipským kultovní film Tři veteráni? Moudří werichovští skřítkové dobře věděli, co v životě nevadí (= humor, byť někdy drsný) a co vadí (= znectění opravdu vážných věcí). Tři vojenští vysloužilci si k tomu poznání museli dojít trpkou zkušeností, protože zprvu všechno pletli; skřítci je museli trpělivě uvést na pravou míru:
Zažít krachy? To přece nevadí!
Zažít nudu? Jó, to vadí…
Vloupat se na Pražský hrad, rozstříhat prezidentskou standartu – jó, to vadí. To je přece urážka každého občana naší země. Dobře si umím představit, že podobní hypotetičtí vetřelci na střechu Bílého domu ve Washingtonu by byli bez pardonu sestřeleni.
Spálit obří trenýrky, které nejsou symbolem ničeho? Navíc s úzkostlivým dodržením všech bezpečnostně požárních předpisů a za asistence hasičů? To je přece velmi adekvátní humor!
Jo – a ještě jsem si v této souvislosti vzpomněl na památný úžasný svobodomyslný projev Ludvíka Vaculíka na IV. sjezdu československých spisovatelů koncem roku 1967. Doba byla těhotná rašící svobodou a Vaculík jmenoval jako spolehlivý poznávací znak totalitních papalášů jejich absolutní nedostatek smyslu pro humor.
Spálení obrtrenek v zahradě Hradu má velmi širokou publicitu a ohlas. Duševní striptýz velké části národa - viz mnohé diskuse - je tedy velmi hromadný, má velkou obecně vypovídací i statistickou hodnotu.
Nevím jak vy, ale pro mne je to velkým zdrojem potvrzujícího poznání, kdo je kdo. A také se tím úžasně bavím.
Povinná poznámka: V článku bylo volně citováno z filmu Tři veteráni, ČSSR 1983. Režie Oldřich Lipský, předloha Jan Werich, scénář Zdeněk Svěrák a Oldřich Lipský, kamera Jiří Macík, hudba Jaroslav Uhlíř.
