Pět procent lidí tažných, devadesát pět procent chovných

2. 12. 2018 10:47:26
Takto rozděluje řada zkušených expertů včetně odborníků sociologů obyvatelstvo průměrného státu. A jak to souvisí se čteností a karmami zdejších článků?

Čtenost blogu idnes jako celku je vpravdě masová; statistiky by asi museli dodat admini, ale není vyloučeno, že blog idnes je nejčtenějším česky psaným blogem, nejčtenějším blogem v naší zemi. Je tedy třeba počítat s tím, že jej čtou nejen ti tažní, ale z většiny ti chovní.

Ještě vám, milí čtenáři, dlužím přesnější charakteristiku tažných a chovných:

Tažní neboli cíloví lidé neváhají dlouhá léta těžce pracovat, krutě se odříkat, při práci často trpět – ve jménu toho, aby se vypracovali, aby – až budou „za vodou“ – žili život značně komfortní, bohatý, pohodlný, prostě „always sunny in the richman ́s world“, jak zpívá skupina ABBA. Ne všichni se takto týrají mafiánským způsobem, mnozí naopak přísně legálně a naprosto poctivě.

Chovní neboli průběhoví lidé mají k vlastní těžké práci a vlastnímu krutému omezování se velmi negativní vztah. „Proč?“ říkají. „Co bude za dvacet let, to mne dnes netíží,“ říkají. Pohoda, klídek – hlavně teď, dneska. Každý den svého života chtějí mít vysoce snesitelný až pohodlný.

Chovní nejsou a priori nějak absolutně horší než ti tažní. Pnutí mezi oběma skupinami ovšem nastává, když ti tažní po letech desetkrát namáhavější a desetkrát efektivnější práce chtějí také desetinásobně vyšší životní úroveň – a chovní jim to začínají aktivně závidět. Kdyby je ti chovní nechali na pokoji, byl by ve státě smír. Ale když ti chovní začnou volat „všem stejně“, tak tím samozřejmě logicky podněcují nenávist těch tažných – a smír není.

V jiných státech se také závidí, ale závist tam nebývá tak rozšířená, tak mocná a tak akceschopná jako v našem státě, zdecimovaném ve 20. století třemi emigračními vlnami těch tažných.

Příklad – příhoda: V devadesátých letech jsem byl pozván učit expresní němčinu v jedné firmě v Chebu. Po několika lekcích v jejich učebně jsem chtěl s žáky co nejdříve vyjet do Německa, aby tam mohli to naučené pod mým dohledem co nejúčinněji praktikovat. Jeden z mých žáků se tak trochu znal s jedním tamějším Bavorákem z městečka Waldsassen. Zajeli jsme tedy za ním a od nás pozval k sobě do svého domu ve vilové čtvrti na kafe a na popovídání si. A mimo jiné řekl toto: „Můj soused na naší ulici je velmi bohatý. Mnohem bohatší než já. A já jsem proto rád; jsem šťastný, že on je tak bohatý, protože nám nedávno nově krásně vyasfaltovali příjezdovou ulici k našim domům – za sousedova sponzorského přispění.“ Toto se stalo v tehdy skvělém Bavorsku devadesátých let.

Marně jsem si lámal hlavu, kdy jsem u nás v Česku slyšel někoho říkat, že je šťasten proto, že jeho soused je mnohem bohatší než on sám.

A jak to souvisí se čteností a karmami zdejších blogových článků?

Bloger idnesu musí počítat s tím, že jej čtou převážně ti chovní. Co je tedy v blozích nejvíce poptáváno, nejvíce čteno, nejvíce ceněno? No přece texty, které neradí k nějaké námaze, k nějakému studiu, sebezdokonalování – nýbrž texty, které s masovým chovným čtenářem jakoby „spolunadávají“ na nějaký konkrétní průšvih – v politice, ekonomice, dopravě, kultuře, podnikání a leckde jinde. Texty o tom, jak ti konkrétní jiní ostatní, byť ve vysokých funkcích, jsou horší než masový čtenář a jak na ně lze z pohodlí vytopeného domova nebo kanceláře pohodlně nadávat.

Masový čtenář si chce s autorem blogu notovat v tom nadávání. Kdo nadává, ten je přece (ve svém sebepojetí) nad věcí, ten jakoby dával najevo, že kritizované problematice dobře rozumí, že je chytrý, inteligentní, znalý, že do toho prostě dokonale vidí.

Už v polovině 19. století se nad tímto jevem kriticky pozastavoval významný spisovatel Arthur Schopenhauer (v knize „Die Kunst, Recht zu behalten“, česky Umění dostat za pravdu). „Lidé mnohem raději věří a tvrdí než přemýšlejí,“ hořce si tam posteskl. Lidé jdou podle něj jako ovce za vlkem na porážku. Když se v jejich blízkosti vyskytne někdo chytrý a volá na ně „ovce, stůjte, přemýšlejte, nechoďte tam, bude to vaše záhuba“, tak se od něj odvracejí a jsou k němu hluché. Prostě – nezájem, neotravuj, musely bychom přemýšlet, přemýšlení bolí...

A tak blogy, které umožňují masovému čtenáři spolunadávat, někoho opravovat a poučovat v tom smyslu, že oni masoví čtenáři to vědí lépe, jsou čtené hojně. A blogy, které nabádají, že proti průšvihům se dá to a to konkrétního úspěšně aktivně (a samozřejmě přiměřeně pracně) podniknout... téměř nezájem.

Je to jako by v nějaké divné zemi byli nejoblíbenější ti lékaři, kteří pouze diagnostikují nemoc – a neléčí. Pacient si diagnózu vyslechne, ocení doktora „to jste přesně trefil, pane doktore, to jste přesně popsal moje bolesti a strádání“, ponadává si s doktorem, jak to má blbé – a jde domů. Když za ním doktor vyběhne a volá „počkejte, paciente, ale já mám na tu vaši nemoc pro vás léky!“, tak se setká jen se špatně skrývaným hlubokým nezájmem. Pacient se odvrátí a pokračuje v odcházení – vstříc své záhubě.

Je toto normální?

Autor: David Gruber | neděle 2.12.2018 10:47 | karma článku: 41.36 | přečteno: 5810x

Další články blogera

David Gruber

Fake news a dezinformační weby

Kdo je darebák, ten nesnáší svobodu slova, protože se bojí veřejného odhalení svého darebáctví. Když dnes nemůže cenzurovat, tak aspoň označí sobě nepříjemné odhalující informace za fake news.

26.11.2018 v 13:32 | Karma článku: 27.49 | Přečteno: 998 | Diskuse

David Gruber

„Nepracujícím Romům žádné dávky!“

hlásají určité skupiny lidí a veřejně to demonstrují s přáním, ať takoví Romové zemřou hlady. „Zavřít je až zčernají, ty rasisty, co to hlásají,“ volají zase jiné skupiny lidí – na demonstracích, na internetu i jinde.

16.11.2018 v 9:40 | Karma článku: 30.82 | Přečteno: 1727 |

David Gruber

Kolikrát si ještě o celou hodinu posuneme hodinky?

Dvakrát ročně si posouvat hodinky, to má podle všeho více nevýhod než má sám letní čas výhod. Zejména přechody na letní čas vždy v březnu nese značná část obyvatelstva nelibě. Je zde ale ještě jedna velmi znepokojující okolnost.

29.10.2018 v 9:10 | Karma článku: 32.33 | Přečteno: 1065 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Na karmě záleží

Je důležité mít pořádnou karmu, člověka to zahřeje a potěší. A právě naopak, mizerná karma je k ničemu. Věřím, že to platí i pro lidi, kteří se snaží přesvědčit sami sebe i ostatní, jak jim na těchto věcech nezáleží.

18.12.2018 v 21:23 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 215 | Diskuse

Jana Slaninová

Pár obrázků z prosince LP 2018

Někdy je lepší ticho, protože jakékoli slovo ruší. Někdy. Jindy je i mnoho slov málo. Hubu mám sice proříznutou, ale někdy ji nemám chuť ani otevřít. A tak se jen dívám kolem.

18.12.2018 v 20:25 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 266 | Diskuse

Pavel Hewlit

Vánoční legenda o Cigíškovi z Vysočan (z Harfy)

Ne mnoho novějších pražských čtvrtí má svoje pouliční legendy. Ty starší nepočítám – stará Praha jich má dost a kolikrát není pro legendu ani kam plivnout.

18.12.2018 v 18:51 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 225 | Diskuse

Lucie Michalová

Válka mění tvář

Kdysi se lidstvo rvalo a bojovalo o kousek své země, aby ji vlastnili a užívali si ji. Dnes to vypadá jakoby lidtsvo hledalo jednotu a sjednocení, aby mohlo změnit zemi.Je to psychologická hra, jinak vypadajícího boje o kus země.

18.12.2018 v 14:46 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 207 | Diskuse

Vilém Ravek

Miloši, nezhasni! Nezhasni!

Od chvíle, kdy prezidentská kancelář oznámila, že si prezident Miloš Zeman vezme až do konce roku volno, se mne zmocnila předvánoční deprese. Nedovedu si bez jeho projevu představit ani Vánoce, ani Nový rok.

18.12.2018 v 12:34 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 660 | Diskuse
Počet článků 241 Celková karma 33.24 Průměrná čtenost 2415

Zakladatel oboru "techniky duševní práce" neboli "beneopedie"(1984), který zahrnuje mj. všechny soft skills vyšší generace a témata rozvoje osobnosti. Zakladatel profese nezávislého lektora, konzultanta, kouče v naší zemi (1986). Autor více než 55 klasických papírových knih, jichž se jen na českém a slovenském trhu prodalo přes milion a sto tisíc výtisků. Autor a moderátor čtyř televizních vzdělávacích seriálů. Autor řady e-knih a audioknih.

viz též www.gruber.cz

 

Najdete na iDNES.cz