Opravovat cesty je třeba. Ale jak?

20. 07. 2019 10:07:24
Slyšel jsem z hodnověrných zdrojů, jak naše příslušné úřady nedávno vyhnaly svinským krokem jednu rakouskou stavební firmu, která slibovala opravovat české silnice tak, že po opravě se na ně nemusí třicet let sáhnout.

My to u nás máme přece zařízeno jinak! Oprava silnice vydrží s bídou tři roky – a pak se zase bude rozkopávat, vrtat, bagrovat, nekvalitně asfaltovat... jen aby byl mrzký kšeft. A občanům se krade ta nejcennější ekonomická komodita – krade se jim bez jakékoliv kompenzace jejich čas, který nikdy nelze okradeným vrátit zpět. A krade se jim i jejich pohodlí a bezpečnost.

Dobře, budiž, řekněme že opravovat silnice se musí často a hodně. Evropské fondy nepočkají, musí se vyčerpat včas. Takže, smiřme se s tím, že uzavírek a objížděk bude v současné době hodně. Ale i při tom velkém množství se dá s motoristou zacházet tak i onak. Špatně a pohrdavě nebo maximálně vstřícně.

Na ten druhý, vstřícný postup mám srovnání z nedalekého příhraničí v Polsku. A o něj se chci podělit.

Mezi městečky Ustroň a Wisla (jsou asi 10 km od sebe) v polských Beskydech probíhá generální oprava jediné přístupové silnice sevřené horami. Bagruje se do velké hloubky, vypadá to na kompletní výměnu inženýrských sítí, přes řeku Wislu bude fungl nový most... Rozpracované jsou tři úseky, těsně na sebe navazující, v celkové délce asi čtyři kilometry.

Jezdí se? Jezdí! Aspoň kyvadlově, jinak nelze. I přes následující nemalou komplikaci: Do prvního kyvadlového úseku totiž ústí najednou dvě silnice, které se na jeho začátku stýkají. Jedna z nich přitom právě na tom místě navíc vede přes železniční trať.

Člověk by čekal, že – jak je zvyklý od nás – budou při bliknutí zelené na tom vjezdu zmatky, kdo a odkud pojede dříve, a že se řidiči ne vždy ukázní k zipovému způsobu dávání si přednosti. Navíc jedna z těch dvou ústících silnic je asi pětkrát méně frekventovaná; takže správně by mělo vjíždět do kyvadlového úseku vždy pět aut z té rušnější silnice a pak jedno z té méně rušné. To by naši chytrolíni nezvládli; a myslím, že velice rychle by se o pár kilometrů zpět jiným předchozím objížděním vyčůraně dostávali z té více frekventované na méně frekventovanou silnici, aby se pak zipem 1:1 dostali rychleji kupředu.

Člověk by dále čekal – jako u nás – že z opačného směru dojede dávka aut, pak bude ještě dlouhé desítky sekund svítit červená, pak pustí chvilku auta z té vedlejší silničky (na hlavní svítí stále červená), pak konečně pustí auta z té hlavní silnice. Pokud zrovna nejede vlak – a tam patří v Česku k nemilé tradici, že červená přejezdová železniční světla začnou blikat mnohem, mnohem dříve, než by bylo vzhledem k poloze přijíždějícího vlaku nutné.

Na opačné straně takové kyvadlové uzavírky by si řidiči počkali na protijedoucí dávku aut z hlavní silnice, pak prodleva (stále při červeném světle), pak na dávku protijedoucích aut z té vedlejší silničky, pak další prodleva (stále červená) – a pak konečně zelená, na malou chvilku, protože přece zase musí dlouho svítit červená z obou stran.

Ne tak v Polsku. Na obou stranách první velké kyvadlové uzavírky se čile pohybuje několik ochotných zřízenců s vysílačkami. Na zádech svých montérek mají velký nápis KIEROWNIK RUCHEM, tedy „ten, kdo řídí dopravu“. Když ten kierownik vidí, že z opačného směru už skupina aut dojíždí, tak kolonu pustí, i když na semaforu ještě svítí červená. Dále kierownici v báječné souhře střídavě pouštějí úměrně menší dávku aut z té vedlejší silničky a úměrně větší dávku aut z té hlavní silnice. Každá vteřina času řidičů je jim drahá. Časové prodlevy jsou minimální, jaké si lze představit. Takže – jede se, nikdo se neloudá – a na dalším kyvadlovém úseku je pro řidiče zelená vlna. Jede se plynule dál. Na třetím kyvadlovém úseku už ne, to už matematicky seřídit nelze, ale čeká se už jen minimálně.

Dohromady na všech třech opravovaných úsecích jsem časovou ztrátu i při velmi hustém provozu změřil na čtyři minuty, což je paráda. Žádná nehoda, žádné troubení, žádná nervozita...

Tak – případný komentář nechám na vás. Přeji vám širokou volnou cestu kamkoliv.

Autor: David Gruber | sobota 20.7.2019 10:07 | karma článku: 40.03 | přečteno: 5813x

Další články blogera

David Gruber

Senzace!

Bylo prokázáno, že Miloš Zeman v mládí znásilnil malé děvčátko! A Andrej Babiš utrhával motýlům křidélka! Nic z toho samozřejmě není pravda, ale chci těmito dvěma větami poukázat na jiný jev, který vidím jako daleko závažnější.

20.8.2019 v 11:43 | Karma článku: 24.48 | Přečteno: 867 | Diskuse

David Gruber

Lež, pomluva a jiné manipulace

Slaměný panák, odběhnutí od tématu argumentace „ad hominem“, když se manipulátorovi nedaří argumentace „ad rem“, to jsou tři triky pěkně popsané v blogu Kateřiny Lhotské. Ale manipulací je mnoho desítek – a všechny můžete vyřešit.

9.8.2019 v 14:26 | Karma článku: 30.26 | Přečteno: 1084 | Diskuse

David Gruber

Naše současnost - věk diskontinuity

Pozůstatky totality v naší psychice a moderní doba internetu, notebooků a chytrých mobilů – tyto dva velmi odlišné faktory – působí kupodivu ve shodě a jedním směrem. Vytvářejí zpřetrhanost, diskontinuitu našeho současného žití.

3.8.2019 v 9:53 | Karma článku: 28.86 | Přečteno: 744 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Šimík

Svoboda. Svoboda? Svoboda.

Původně měl mít článek jiný název i jiný obsah. Ovšem tento týden bylo slovo svoboda hodně frekventované. Svoboda člověka. Svoboda konání. Svoboda slova. Pojďme tedy na počátek tohoto pojmu.

25.8.2019 v 16:44 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 202 | Diskuse

Michal Pohanka

Fenomén Mamahotel aneb Osamělý bezdětný alkoholik v garsonce

Ženy sice svou životní úlohu také pojaly poněkud jinak a o poznání střídměji než dřív, ale ve srovnání s podivínskými pánskými existencemi si vesměs stále zachovávají dekorum smysluplně stráveného života.

25.8.2019 v 15:15 | Karma článku: 30.39 | Přečteno: 1203 | Diskuse

Patrik Juda

Fedor Gál o Češích, nedostatku soucitu, demenci a primitivním nacionalismu

Václav Klaus je dle pana Gála jeden z hlavních architektů primitivního českého nacionalismu a jeho syna nemůže ani číst. Cítí signály 30.let minulého století a ohrožení svobody. Občané myslí příliš často na sebe a chce se mu řvát.

25.8.2019 v 13:37 | Karma článku: 41.19 | Přečteno: 1838 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - jak dvě nebezpečné iluze ohlupují Čechy

Jestli je pro mě něco skutečně primitivní, pak je to černobílé myšlení, které se usadilo v českém veřejném prostoru. Stejně jako ve většině západních zemí došlo i u nás k vyhrocení ideologické polarizace na úkor plurality myšlení,

25.8.2019 v 8:37 | Karma článku: 21.05 | Přečteno: 683 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Hujer, měli bychom pro vás prácičku

A sice, u váhy v magormarketu napovídat, zda to, co my mužové přinášíme zvážit, je ovoce nebo zelenina. Případně nám ukázat, kde je to na obrazovce té váhy, abychom zase nevypadali jako analfabeti.

25.8.2019 v 7:35 | Karma článku: 25.33 | Přečteno: 728 | Diskuse
Počet článků 259 Celková karma 33.96 Průměrná čtenost 2467

Zakladatel oboru "techniky duševní práce" neboli "beneopedie"(1984), který zahrnuje mj. všechny soft skills vyšší generace a témata rozvoje osobnosti. Zakladatel profese nezávislého lektora, konzultanta, kouče v naší zemi (1986). Autor více než 55 klasických papírových knih, jichž se jen na českém a slovenském trhu prodalo přes milion a sto tisíc výtisků. Autor a moderátor čtyř televizních vzdělávacích seriálů. Autor řady e-knih a audioknih.

viz též www.gruber.cz

 

Najdete na iDNES.cz