Bramborové brigády – o poctivé pilné studentské práci za oněch časů
Pracovali jsme šest dnů, od pondělka do soboty. Pak se jelo domů. Sám jsem bramborové brigády zažil jako student na Bruntálsku a jako středoškolský profesor na Opavsku.
Ta první studentská brigáda byla v září 1970 poblíž Osoblahy. A sledujte dále, jaká byla na ní pracovní kázeň, pro dnešní mladé už nepředstavitelná. Ale v tomto smyslu, odhlédnuto od společenského zřízení, byl svět v pořádku tehdy, nikoliv dnes.
Pracovní doba byla osmihodinová – od sedmi ráno do půl čtvrté odpoledne, tou půlhodinou byly nadpracovány dvě čtvrthodinové přestávky na dvě svačiny. Na své první bramborové brigádě jsem ještě neměl patnáct let, takzvaně mi „špatně docházely roky“, takže podle zákona mne nikdo nemohl nutit pracovat více než šest hodin za den. Ale svým případným požadavkem bych jistě zkomplikoval situaci dozírajícímu profesoru třídnímu – a profesor třídní je přece někdo jako pánbůh, tomu se neodporuje. Zde se neprotestuje. Ani ze strany studenta, natož pak ze strany jeho rodičů. Takže – osm hodin.
Ale jakých! Hbité sbírání brambor z namrzlé ranní a bahnité denní hlíny a chvatné odnášení ve dvou kbelících na vlečku pomalu jedoucího traktoru nemohlo být od začátku směny v 7:00 do příjezdu první svačiny kolem půl jedenácté přece ani na chvilku přerušeno! Kdepak odskočit si stranou vyčurat se nebo dokonce vykonat větší potřebu! Na to byla přestávka. Kdepak zahledět se třeba na půl minuty do dáli a přestat usilovně sbírat! To by přece bylo plýtvání pracovní dobou! Dozírající profesor by takového lotra nejen napomenul, ale pamatoval by si jej na celé čtyřleté studium – že to je prostě člověk horší kvality, že se mu už nikdy nebude věřit tak jako těm, kteří pracovní dobu pilně využívali. Kázeň je prostě všecko – a podle kázně se sestavuje od prvního dne stálý žebříček studentů od nejpreferovanějších až po ty nejvíce zavrženíhodné.
Snad – ale to opravdu výjimečně a jen zřídka – jsme se mohli chvatně vysmrkat do kapesníku.
Že to bylo zejména ke konci směny k nevydržení? Že bolely prsty, bolelo celé tělo od neustálého shrbení a zkroucení, od nošení stovek nelehkých plných kbelíků za směnu? No jistě, ale poctivá práce není od toho, aby byla snesitelná nebo dokonce netěžká.
Před polednem přijelo s jednou vlečkou i občerstvení. Zpravidla krajíc chleba namazaný nějakým dusivým měkkým sýrem. Kdepak nějaké máslo, tak hodně zase na nás JZD neplýtvalo. A také vlažný čaj, pro každého jeden koflík o obsahu dvou deci. Bylo nemyslitelné, aby někdo dostal čaje více, i když žízeň byla často veliká. Komu by se takový podvod s tekutinou navíc nějakou fintou podařil, měl by jistě zaděláno na dvojku z chování.
Nutno přiznat, že z celkového počtu dvanácti svačin jednou nebyl chleba s dusivým sýrem, ale chleba s párkem. To byl skutečně svátek, dodnes na to vzpomínám. Čaje nebo jiné pitné tekutiny na přidání nebylo nikdy.
Denní norma byla asi dvě tuny brambor na studenta, tedy dvě stě kbelíků. Tedy pětadvacet za hodinu, tedy jeden zhruba každé dvě minuty. Kdo neplnil, opět se dostával do potíží, dostal vynadáno a dělal si na celou další dobu studia špatné jméno. Kdo by tohle riskoval během týdne dvakrát, že? Pokud vím, nikdo se neodvážil.
Navykli jsme si prostě ukázněně poctivě soustavně pracovat a nereptat – a celoživotně pohrdat těmi, kdo se jindy při jiné fyzické práci třeba celých pět minut opírají o lopatu. Nebo snad plýtvají časem při nějakých planých hovorech.
Zkouším si představit nepředstavitelné…, že by někdo třeba v pátek brigádu opustil a šel stávkovat „za lepší klima“. Hledám, hledám slova… ale opravdu nenecházím. Už jen za úmysl udělat to by jej dozorující profesor do toho pole vlastníma nohama zadupal. A sklidil by od ostatních studentů na místě potlesk a další týden od ředitele pochvalu.
A protože to dlouhé roky bylo s kázní a jejím vynucováním takto a nejinak, proto náš svět ještě stále funguje a není vražednou džunglí bez pravidel…
Z kraje příštího týdne jsme ve škole obdrželi výplatu – v průměru 220 Kčs, dva nejlepší pak 320 Kčs.
Ne za den – za celý šestidenní pracovní týden…
David Gruber
Návštěva u Jana Wericha
Co by asi národní umělec pan Jan říkal na dnešní situaci? Byl by na straně „evropských hodnot“ nebo na straně „dezolátů“? Není od věci navštívit místa, kde dlouhá léta bydlel – a zamyslet se.
David Gruber
Proč jsme nejbohatším státem na světě?
A proč česká starobní penze po nedávném zvýšení přesáhla tři sta tisíc měsíčně? Při průměrné mzdě hodně přes půl milionu měsíčně? Proč u nás žadoní Němci z Bavorska, aby mohli dělat pomocné práce v našich domácnostech?
David Gruber
Pane Jurečko – hlídáte si dostatečné rozevírání nůžek v příjmech penzistů?
Nedávno jsem se z médií dozvěděl, že další nivelizace starobních penzí je podle ministra Jurečky „spravedlivější“. Myslím, že nic nemůže být více vzdáleno pravdě.
David Gruber
Jaký člověk by měl být optimálním prezidentem naší země?
Často mám pocit, že ti, co se reálně hlásí za kandidáty, to dělají z důvodu kariéry a tak trochu i z touhy po životě v přepychu. Aby si pohladili své ego. Jakého člověka by však ve svém čele měl chtít obecný lid?
David Gruber
Jedno je jisté – rok 2023 bude rokem manipulací, urážek a sprostoty
V těchto dnech se to jen hemží předpověďmi, jaký bude nastávající rok 2023. V moři nejistot, co z toho a do jaké míry se splní, mám já jednu jistotu. Ta je vyjádřena titulkem tohoto článku.
David Gruber
Schizofrenie zdejších čtenářů
Nepřestávám se divit: Registruji relativně velký zájem a na moje poměry relativně velkou popularitu a bohatou diskusi u svého blogového článku o tom, jak výhodně nakoupit potraviny a výhodně se dobře najíst.
David Gruber
Proč nemáte takový úspěch, jaký si zasloužíte?
Úspěch je sladké slovo. Všichni po něm tak či onak každou chvíli zatoužíme. A v drtivé většině případů ty myšlenky na úspěch mají podobu takovou, že by tedy ten náš úspěch mohl být větší, než aktuálně je. Mnohem větší.
David Gruber
V Polsku je problém utratit za potraviny
Hodně jsem se dnes rozšoupl, ale pořád utratil málo. Zde podávám svědectví o svém opulentním nákupu běžných potravin – obrazem, slovem, přepočtem. A taky jsem kupoval benzín a byl na obědě.
David Gruber
Slabší angličtina našich nových ministrů
a ministryň – abych byl genderově korektní. Zdůrazňuji, že některých. Nicméně dnes platí „neumět dobře anglicky = být poněkud negramotný“. A v naší zemi Komenského, kde vznikla mj. kniha Dvéře jazyků otevřené, největší paradox.
David Gruber
Slabší angličtina některých našich nových ministrů má snadné řešení
Na idnesu byl článek o slabší angličtině některých členů naší nové vlády. Více či méně kriticky se vyjadřoval o ministrech Stanjurovi (finance), Jurečkovi (práce a sociální věci), Baxovi (kultura) a Černochové (obrana).
David Gruber
Mladý svět – centrum veškerého dění
Ohnisko všech našich celebrit sídlilo před lety na adrese Panská 8, Praha 1. A jejich nejprestižnější setkání bývalo vždy na samém konci roku. V den výročí vám prozradím, jak jsem se na ně dostal a koho tam potkal i já...
David Gruber
Vinnetou po sté a prvé – tentokrát německá verze
Blíží se Vánoce – a ČT zařazuje hity filmové historie. Včera jsem si všiml, že na ČT 2 bude Vinnetou I ve dvou jazykových verzích. A tak jsem jej celý shlédl německy. Dojmy viz dále – a také prozrazení významu slova Vinnetou.
David Gruber
Změna významu slova „návrh“
S údivem sleduji, jak řada lidí, i vzdělaných, dává najevo, že slovo „návrh“ mění svou původní definici (nezávazně nahozená možnost druhému v komunikaci) na novou – na synonymum slova,„příkaz“ či dokonce „rozkaz".
David Gruber
Klimatická konference v Glasgow nebo v Glasgowě?
Mohli se o ní z médií dozvědět lidé v celé naší zemi. V Praha, v Brno, v Kostelec nad Černými lesy, ba i v Prčice... Gramaticky jsou ovšem správně možné oba tvary – v Glasgow i v Glasgowě.
David Gruber
Morawiecki nepodá ruku Babišovi
Polský premiér odmítl jet na demografický summit do Maďarska, aby se tam nemusel setkat s českým premiérem. Platit do Bruselu pokutu dvanáct milionů korun denně, to se Polákům zajídá. Ale kdo má na té roztržce jaký podíl viny?
David Gruber
Belmondo – ano, policajt, ano, rošťák, ale především úžasný manažerský školitel
Stovky jsou různých manažerských a komunikačních příruček, tisíce kurzů všude po světě... ale nemohu se zbavit silného dojmu, že je všechny strčil do kapsy Jean-Paul Belmondo. A to v tomto filmu:
David Gruber
Nedvědi, koncert na Strahově – a organizátor Petr Novotný
Dne 21. června 1996 vyprodali Jan a František Nedvědovi strahovský stadion. Na jejich koncert se prodalo dobrých sedmdesát tisíc lístků. MF Dnes uvádí, že „...nikomu jinému se velký strahovský stadion vyprodat nepodařilo". Jenže...
David Gruber
Ladislav Větvička: Kronika koronopodfucku I. (čtenářské dojmy)
Když mi Ladik loni na jaře ukazoval mapu s původním plánem objet Česko a Slovensko na kole po hranicích, vzpomněl jsem si na hereckou dvojici Tomáš Jirman a Vladimír Čech (z Milionáře), jak kdysi chtěli obejít naši zemi pěšky...
David Gruber
Zeman se omluvil Srbům za bombardování – že jsme s nesouhlasem zůstali v NATO sami
Při té zprávě se mi vybavila spousta věcí. Například můj televizní seriálový kolega profesor Rajko Doleček, po mamince poloviční Srb. Ten se svým odporem k bombardování tehdy v roce 1999 také zůstal osamocen...
David Gruber
Film „Pane, vy jste vdova“ – to jsme byli ještě světoví
Viděl jej asi každý, a to mnohokrát. Ale jak to tak chodí, třeba až při desátém zhlédnutí si všimnete něčeho, čeho devětkrát předtím ne. Já jsem teď konečně pomyslel na jména a příjmení filmových postav vcelku...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 332
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2334x
viz též www.gruber.cz