Pandemie a naše společnost - jako oheň a voda
Vývoj civilizace od starověku přes středověk až po posledních několik století podle mne (přes překážky a okliky, ale přece jen pozitivně) vždy směřoval k tomuto modelu:
Všichni lidé jsou si rovni. O tom, jaké má být uspořádání společnosti, se pravidelně rozhoduje v procedurách zvaných volby. Rovní lidé v nich mají rovný počet hlasů – každý jeden. A protože nelze vyhovět všem a nelze v praxi realizovat přání navzájem protichůdná, tak rozhoduje to, co si hlasováním přeje většina. Menšina se musí podřídit. Ta většina pomocí voleb deleguje svou vůli a svá přání na reprezentativní (měla by být) skupinu odborně i mravně co nejvyspělejších (měli by být) jedinců, která se nazývá parlament (nebo v jiných jazycích a podle jiných zvyklostí sejm, spolkový sněm, sněmovna, kneset, senát, duma aj.)
Parlament určuje, co se smí a co se nesmí. Nazývá se to zákony. Vláda je uvádí v život. A třetí noha, třetí pilíř vyspělé společnosti – soudnictví – kontroluje odchylky od zákonných norem a pomocí trestů odrazuje lidi od těchto odchylek.
Pak zde mohou být kromě těchto tří ještě nějaké vedlejší pomocné pilíře. Například prezident. Když všechny tři pilíře selžou, když místo (šlechetného a správného) respektování pravidel převáží (nízké a sobecké) zájmy natolik, že třeba do ctihodné pozice vysokoškolského profesora má být jmenován někdo, kdo se ve své minulosti zachoval nectihodně, tak pojistka-prezident se může šprajcnout a prohlásit: „Nepodepíšu!“ Nedostává totiž ke jmenování profesora rozkaz (který se automaticky plní) ale návrh (který se z podstaty toho slova plní nebo odmítá dobrovolně). A když je zájem oněch obskurních kruhů na jmenování nectihodného člověka ctihodným profesorem opravdu hodně hnusný, tak se to projevuje tím, že prezidentovo právo na nepodepsání návrhu ještě navíc všelijak zpochybňují.
Že prý nejen rozkaz, ale i návrh se musí splnit. Haha – to by pak platilo, že by každá žena na veřejnosti na neslušný návrh nějakého úchyla k okamžité souloži musela promptně vyhovět. Dovedete si představit, jak by to na ulicích našich měst a obcí vypadalo!?
Další vedlejší pojistkou kromě prezidenta je například ombudsman. Nebo veřejné mínění, tisk, média. Aj.
Přes to všechno ani tři hlavní pilíře ani různé vedlejší pojistky slušného fungování společnosti nic nezmohou, pokud je národ rozklížený. A rozklížený je z dob totality velice, převelice.
To rozklížení nebylo uťato koncem roku 1989, ale podle mne se v různých směrech ještě prohloubilo.
Například: Na vrcholu kariéry, na vrcholu rozhodovacích pravomocí jsou dnes vysokoškolsky vzdělaní lidé ve věku od padesátky výše; tj. lidé, kteří byli přijati k řádnému studiu na univerzitě v období normalizace, tj. v letech 1969 – 1989. Ti mají hlavní slovo i v tom, kdo se stane magistrem, doktorem, docentem dnes. Kdo se stane? No přece ti, kteří jim půjdou na ruku, kteří je budou krýt, kteří je nebudou volat k zodpovědnosti.
Nezapomínejme, že běžné denní studium na univerzitě, přijetí na univerzitu hladce hned po maturitě, zejména na humanitní obor, bylo podmíněno ještě hnusněji zlomeným charakterem uchazeče než v letech padesátých. Zatímco v letech padesátých mohl ještě přežívat určitý naivní revoluční idealismus, zatímco v letech padesátých mohl nadaný uchazeč pár lety práce u lopaty svůj „kádrový profil“ vyžehlit, tak za normalizace byly zákazy denního studia na univerzitě i po té nejúspěšněji složené maturitě definitivní, neodvolatelné, celoživotní. Žádné vylepšování kádrového profilu u lopaty už nebylo možné. Došlo tehdy v profesní rovině k ohavným vraždám (nebo k celoživotnímu týrání) desítek tisíc mladých lidí, mezi nimi i velmi nadaných, kteří coby vzdělaní mohli státu miliardově prospět.
Nemám nic proti magistrům, doktorům, docentům apod. obecně. Mnozí jsou mými přáteli a životními vzory, i když ke svým titulům přišli za normalizace.
Nicméně neochota mnohých z nich dávat dnes při profesní soutěži o zdroje, o rozpočty, o teplá místa dobře placená z daní obyvatelstva uctivou pokornou veřejnou přednost těm, kteří je až do maturity vzdělanostně i lidsky vysoce převyšovali – ta jejich neochota dnes láme celou společnost. Neochota dnešní sebereflexe těch, kteří svůj zájem o vysokoškolský univerzitní titul tehdy museli podpírat o schvalování sovětské okupace naší země (tedy dnes vlastizrada), kteří museli tuto (dnešním zákony vlastizradu) podporovat a propagovat opakovně, pravidelně a veřejně… ta neochota je vede k dalším a dalším podrazům.
Ta neochota dělá z naší země místo státu pravidel stát zájmů. Ctít obecně přijaté pravidlo, i když toto pravidlo výrazně potlačuje sobecký zájem daného člověka – to se vůbec nenosí. Kolik lidí dnes deklaruje svými veřejnými projevy na internetu nebo svými činy ochotu silně trpět kvůli tomu, aby tím dodrželi obecně přijaté pravidlo? Pramálo. Informační prostor se jen hemží prezentováním zájmů. Prezentovaných nejen klidně, ale často i zuřivě a s všemožnou dehonestací zájmů protichůdných.
Na pravidlech se může dobrý stát sjednotit. Na zájmech nikoliv; kolik lidí, tolik zájmů, často vzájemně antagonistických, protiřečících si.
A tak zde máme setrvalý tok mohutného mediálního ohlasu na epidemii covidu 19. Dokud budou z kriticky velkého množství lidí tryskat jejich zájmy místo snahy asketicky respektovat pravidla, dotud bude naše země v době covidu klopýtat.
David Gruber
Návštěva u Jana Wericha
Co by asi národní umělec pan Jan říkal na dnešní situaci? Byl by na straně „evropských hodnot“ nebo na straně „dezolátů“? Není od věci navštívit místa, kde dlouhá léta bydlel – a zamyslet se.
David Gruber
Proč jsme nejbohatším státem na světě?
A proč česká starobní penze po nedávném zvýšení přesáhla tři sta tisíc měsíčně? Při průměrné mzdě hodně přes půl milionu měsíčně? Proč u nás žadoní Němci z Bavorska, aby mohli dělat pomocné práce v našich domácnostech?
David Gruber
Pane Jurečko – hlídáte si dostatečné rozevírání nůžek v příjmech penzistů?
Nedávno jsem se z médií dozvěděl, že další nivelizace starobních penzí je podle ministra Jurečky „spravedlivější“. Myslím, že nic nemůže být více vzdáleno pravdě.
David Gruber
Jaký člověk by měl být optimálním prezidentem naší země?
Často mám pocit, že ti, co se reálně hlásí za kandidáty, to dělají z důvodu kariéry a tak trochu i z touhy po životě v přepychu. Aby si pohladili své ego. Jakého člověka by však ve svém čele měl chtít obecný lid?
David Gruber
Jedno je jisté – rok 2023 bude rokem manipulací, urážek a sprostoty
V těchto dnech se to jen hemží předpověďmi, jaký bude nastávající rok 2023. V moři nejistot, co z toho a do jaké míry se splní, mám já jednu jistotu. Ta je vyjádřena titulkem tohoto článku.
David Gruber
Schizofrenie zdejších čtenářů
Nepřestávám se divit: Registruji relativně velký zájem a na moje poměry relativně velkou popularitu a bohatou diskusi u svého blogového článku o tom, jak výhodně nakoupit potraviny a výhodně se dobře najíst.
David Gruber
Proč nemáte takový úspěch, jaký si zasloužíte?
Úspěch je sladké slovo. Všichni po něm tak či onak každou chvíli zatoužíme. A v drtivé většině případů ty myšlenky na úspěch mají podobu takovou, že by tedy ten náš úspěch mohl být větší, než aktuálně je. Mnohem větší.
David Gruber
V Polsku je problém utratit za potraviny
Hodně jsem se dnes rozšoupl, ale pořád utratil málo. Zde podávám svědectví o svém opulentním nákupu běžných potravin – obrazem, slovem, přepočtem. A taky jsem kupoval benzín a byl na obědě.
David Gruber
Slabší angličtina našich nových ministrů
a ministryň – abych byl genderově korektní. Zdůrazňuji, že některých. Nicméně dnes platí „neumět dobře anglicky = být poněkud negramotný“. A v naší zemi Komenského, kde vznikla mj. kniha Dvéře jazyků otevřené, největší paradox.
David Gruber
Slabší angličtina některých našich nových ministrů má snadné řešení
Na idnesu byl článek o slabší angličtině některých členů naší nové vlády. Více či méně kriticky se vyjadřoval o ministrech Stanjurovi (finance), Jurečkovi (práce a sociální věci), Baxovi (kultura) a Černochové (obrana).
David Gruber
Mladý svět – centrum veškerého dění
Ohnisko všech našich celebrit sídlilo před lety na adrese Panská 8, Praha 1. A jejich nejprestižnější setkání bývalo vždy na samém konci roku. V den výročí vám prozradím, jak jsem se na ně dostal a koho tam potkal i já...
David Gruber
Vinnetou po sté a prvé – tentokrát německá verze
Blíží se Vánoce – a ČT zařazuje hity filmové historie. Včera jsem si všiml, že na ČT 2 bude Vinnetou I ve dvou jazykových verzích. A tak jsem jej celý shlédl německy. Dojmy viz dále – a také prozrazení významu slova Vinnetou.
David Gruber
Změna významu slova „návrh“
S údivem sleduji, jak řada lidí, i vzdělaných, dává najevo, že slovo „návrh“ mění svou původní definici (nezávazně nahozená možnost druhému v komunikaci) na novou – na synonymum slova,„příkaz“ či dokonce „rozkaz".
David Gruber
Klimatická konference v Glasgow nebo v Glasgowě?
Mohli se o ní z médií dozvědět lidé v celé naší zemi. V Praha, v Brno, v Kostelec nad Černými lesy, ba i v Prčice... Gramaticky jsou ovšem správně možné oba tvary – v Glasgow i v Glasgowě.
David Gruber
Morawiecki nepodá ruku Babišovi
Polský premiér odmítl jet na demografický summit do Maďarska, aby se tam nemusel setkat s českým premiérem. Platit do Bruselu pokutu dvanáct milionů korun denně, to se Polákům zajídá. Ale kdo má na té roztržce jaký podíl viny?
David Gruber
Belmondo – ano, policajt, ano, rošťák, ale především úžasný manažerský školitel
Stovky jsou různých manažerských a komunikačních příruček, tisíce kurzů všude po světě... ale nemohu se zbavit silného dojmu, že je všechny strčil do kapsy Jean-Paul Belmondo. A to v tomto filmu:
David Gruber
Nedvědi, koncert na Strahově – a organizátor Petr Novotný
Dne 21. června 1996 vyprodali Jan a František Nedvědovi strahovský stadion. Na jejich koncert se prodalo dobrých sedmdesát tisíc lístků. MF Dnes uvádí, že „...nikomu jinému se velký strahovský stadion vyprodat nepodařilo". Jenže...
David Gruber
Ladislav Větvička: Kronika koronopodfucku I. (čtenářské dojmy)
Když mi Ladik loni na jaře ukazoval mapu s původním plánem objet Česko a Slovensko na kole po hranicích, vzpomněl jsem si na hereckou dvojici Tomáš Jirman a Vladimír Čech (z Milionáře), jak kdysi chtěli obejít naši zemi pěšky...
David Gruber
Zeman se omluvil Srbům za bombardování – že jsme s nesouhlasem zůstali v NATO sami
Při té zprávě se mi vybavila spousta věcí. Například můj televizní seriálový kolega profesor Rajko Doleček, po mamince poloviční Srb. Ten se svým odporem k bombardování tehdy v roce 1999 také zůstal osamocen...
David Gruber
Film „Pane, vy jste vdova“ – to jsme byli ještě světoví
Viděl jej asi každý, a to mnohokrát. Ale jak to tak chodí, třeba až při desátém zhlédnutí si všimnete něčeho, čeho devětkrát předtím ne. Já jsem teď konečně pomyslel na jména a příjmení filmových postav vcelku...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 332
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2334x
viz též www.gruber.cz