Co rok na Lysú

Co rok na Lysú, úkol náš, – až vpustí vpřed turistů smečku. – Až raz tu Lysú vynecháš, - to bude s tebou zle, starečku. (Petr Bezruč) Vrcholové snímky inverzního vysokého slunce a nízkého mlžného moře nikdy neomrzí. Zamyslete se.

Všude dole v nížině bylo pravé listopadové nevlídno. Lezavá vlhká zima těsně nad nulou, mlha… a v ní leckde nasmrádlá zvýšená koncentrace škodlivin. Syrovo, psa by nevyhnal.

Ale kdo není v meteorologii úplné mimino, ten dobře věděl, že to platí jen pro ty pohodlnější lidi dole. Kdo nelení a pilně vykročí do hor do nadmořské výšky nad 800 metrů, ten bude odměněn inverzní pohodou téměř letní. Plným zářivým sluncem na naprosto modré obloze, zelenomodrými horami a výjimečně dobrou viditelností.

Je to z turistického hlediska dobrý kus poctivé práce, zdolat kultovní nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, Lysou horu, 1324 metrů nad mořem. Převýšení z centra Ostravice bezmála tisíc metrů – kam se na to hrabe třeba výstup na Sněžku z Pece nebo ze Špindlu, že?

Lenoši, peciválové, lehkoživkové všech druhů nejsou té chodecké práce schopni. Kdo schopen je, ten ví, že místy je to i dřina. Ale v modrém slunečném listopadovém dni dřina krásná. A dřina korunovaná odměnou více než přiměřenou.

A tak jsem vyrazil a šel. Hlava čistá, kyslíku v plících až nadbytek – to se pak přemítání a myšlenky rozběhnou… Někdy docela daleko od všedních záležitostí – ale nevadí, že si některé mohu zde připomenout. Byť možná pro někoho trochu nesourodě a útržkovitě.

Proč je výplaz na Lysou psychicky tak uklidňující a povznášející? Možná podvědomě i proto, že ve světě jinak nespravedlivém nastoluje jakýsi ostrůvek relativní spravedlnosti. Tam dole doma vidíte v televizi a čtete na internetu, jak všude možně vítězí lenoši a nemakačenkové, jak opile tančí a křepčí radostí, že se jim podařilo – byť nejspíše ne úplně férově – zase něco ukořistit na úkor těch slušných, poctivých, pracovitých.  Tam dole v médiích si podivní lidé přisvojují práva a nároky ne podle zásluh, ale na základě toho, že křičí. Že hlasitěji než jiní křičí…

Tady v horské přírodě to je tak, jak má být. Kdo je líný se namáhat, ať si zůstane trčet v zimě, sychravu, vlhku, smradu. Kdo pracuje poctivě nohama a plícemi (a třeba i rukama s trekovými hůlkami), ten ať je ve světě zalitém sluncem, v teple, suchu, pod zářivou modrou oblohou. A je to spravedlivé, bez výjimek. Z těch líných zůstanou v mizérii dole všichni, z těch pilných si užijí vrcholové zářivosti také všichni.

Tak – došel jsem na vrchol Lysé a jsem nahoře. Jen připomínám pro čtenáře, kteří nejsou místní, že z vrcholu Lysé hory lze zahlédnout špičkové body téměř všech zemí Vé čtyřky. Zahledíte se k severozápadu – a hle, před očima máte Praděd (1492 m). Vrchol jeho vysílačky (146 m vysoké) je bezesporu nejvyšším pevným bodem Česka.

Otočíte pouze hlavu a zahledíte se na jihovýchod. Malou Fatru máte jako na dlani, na Rozsutci (1610 m, mezi dvěma levými smrčky) vidíte každý větší záhyb. Veľký Kriváň také rozeznáte (1709 m, mezi dvěma středními smrky; od takových výšek výše už Češi mohou Slovákům jen bledě závidět).

V zubatici Malé Fatry může přímý pozorovatel z Lysé vidět také vykukovat vrchol hory Ďumbier (2043 m). Nízké Tatry jsou od Lysé dvakrát dále než malá Fatra a Ďumbier je o 300 – 400 m vyšší než štíty fatranské. Takže – když vezmeme v úvahu zakřivení Země – je z pohledu z Lysé vrchol Ďumbieru zhruba v rovině štítů fatranských. Jen je na pohled trochu bleději šedý – kvůli té velké vzdálenosti.

A dále na východ se tyčí Tatry. Z té dálky obhlédnete najednou Západné, Vysoké i Belianské. Na mojí včerejší fotce by to zde byla jen šmouha, ale prostým okem plus dalekohledem jsem je všechny viděl docela zřetelně. Ničím není zastíněna nejvyšší hora Polska Rysy (2499 m), ničím není zastíněn Gerlach (2655 m, nejvyšší hora Slovenska). Stačí mít při dobrém počasí dobrý dalekohled – a kontrolujete nejvyšší pevné body Česka, Slovenska i Polska. Je ještě nějaké jiné místo v naší zemi, kde toto lze z jednoho bodu, z jednoho stanoviště?

Máte nadhled – a starosti těchto tří států se jeví jako vzdálené a malicherné…

Podívejte se ještě na další fotky. Uvidíte, jak by vypadala krajina, kdyby moře náhle stouplo o 750 metrů. Na sever od Lysé hory by nebylo nic, dlouho dlouho nic – a první pevnina až někde ve Švédsku.

Také člověka nad těmi ostrůvky hor napadne, co by se stalo, kdyby všechny nadmořské výšky nižší než 750 m byly tou vodou zality náhle, třeba nějakou okamžitou přírodní katastrofou – a všichni, kdo by žili tam a níže, by zahynuli. Přežili by jen ti, kteří jsou dost pracovití, aby zlézali vyšší kopce a hory. Už bible si pohrávala s podobnými metodami očisty světa od zlého. Známe pasáže o potopě světa a arše Noemově.

Známe i starozákonní příběh neukázněné Sodomy a Gomory. Všechno a všechny vyhladit, oheň  a síru na ně, Hospodinovi došla trpělivost… Jen Lot mohl ven s několika nejbližšími, a to ještě pro jeho ženu bez možností volně se ohlížet.

Všemocný Hospodin – i když následující sloveso mi připadá k němu málo důstojné – se prostě nasr.., jak jinak.

Ale – teď si uvědomuji – toto sloveso se s Nejvyšším spojuje v řečech jinak docela běžně. I hluboce věřící Bohuš Stejskal z Olšan, který si jinak na svého Boha nenechal sáhnout, pronesl později, už jako reálný Bolek Polívka, tu památnou větičku v jedné silvestrovské scénce:

Neser boha!

Takže, z té vznešený horské výšky se mi také chce zvolat: Lidi, neserte boha!

Tak tedy – ještě další fotky:

Pilsko, zhruba nad vrcholem toho smrku, je druhou nejvyšší horou Oravy – 1557 m. Kus vlevo od něj je špičatější obrys Babí hory – 1725 m. Babia hora je nejvyšší horou veškerých Beskyd v jejich nejširším pojetí.

Velká Čantoryje (995 m) je zde dosti schovaná – bezprostředně nad tím bílým srpečkem asi třetinu vzdálenosti od levého okraje obrázku. Ne až na samém obzoru, ale je to ta tmavší „mezihora“. Na Velké Čantoryji je pár metrů od polské hranice česká rozhledna; ale na tu dálku nevýrazná, bez dalekohledu nerozpoznatelná. Ale je tam. Z polské strany až k ní – tam to žije jako ve velkoměstě. Lanovka, spousta lidí, bobová dráha, další atrakce, pestré pochoutky v mnoha stáncích . Z české strany (Bystřice, Nýdek) to podle mne vypadá mnohem mrtvěji.

Dále k této fotce: Asi ve čtvrtině vzdálenosti zprava je celkem výrazný nejvyšší vrchol Slezských Beskyd Skřyčne (Skrzyczne), 1257 m. Od něj až po pravý okraj fotky se táhne hřeben se zajímavými vrcholy, často dvanácti nebo jedenáctistovkami – Barania gora, Malinowske skaly atp. Tam někde pramení dvě zdrojnice Visly, královny polských řek s délkou toku asi 800 km. Bílá Viselka a Černá Viselka. Ty dvě Viselky se stékají v malé přehradě přímo pod rekreačním zámečkem polského prezidenta. V tom areálu prezidentského zámečku se skoro všude může zdarma volně vstoupit (široká veřejnost), nikdo tam nemachruje, nedělá se důležitým; mají tam příznivé nízké ceny v občerstvení, bezva informační prospekty, i v češtině. Jak by asi v tomto směru dopadlo srovnání se zámkem Lány?

Je příjemné moci si z domu kousek odskočit a zaplavat si pod splavem v 800 km dlouhé řece… Nebo si moci vlastnoručně sáhnout na zahradní krb, kde možná občas griluje i hlava čtyřicetimilionového státu.

Kapličku na Radhošti (1129 m) byste mohli rozeznat i vy zde. Vpravo je protáhlý ostrov v mlhovém moři, s nejvyšším bodem na svém pravém kraji. Velký Javorník nad Frenštátem (918 m).

Závěrem: Chcete vidět více a přesněji, než ukazují moje amatérské snímky v telefonu?

Tak si zajděte na Lysou. Je to velmi hygienické. Tak i tak.