Výchova hlupáků v ČR – záludné nebezpečí

Docela mne potěšilo, že článek kolegy blogera Ondřeje Mrázka Výchova hlupáků v Čechách měl tak velkou čtenost, karmu i ohlas. Řada jeho odstavců mi mluví z duše. Snad jen že bych něco doplnil a rozvedl.

Není většího a hrozivějšího nebezpečí pro život a kariéru člověka obecně než je duševní zaostalost, nevzdělanost, zásadní nedostatky ve všeobecném přehledu a rozhledu. Když má někdo vážný  nevyléčitelný fyzický hendikep, tak je to jistě neštěstí – a ti, kteří si i v této situaci chtějí maximálně sami pomoci, zaslouží také, aby jim i společnost stejnou měrou podala pomocnou ruku.

Ale v duševní oblasti? Zde společnost podává pomocnou ruku sama, v podstatě zdarma. Formou základní školy, střední školy, vysoké školy.

Získat vzdělání, to je běh na dlouhou trať. To jsou zhruba dvě desítky nejlepších let mladého života člověka.  To je tak obrovská investice času a energie, že je s ní těžko něco srovnatelného.

Vzdělání neumí žádný učitel dodat mladému občanovi na klíč. Takový učitel neexistuje. Učitelova role – to je polovina výsledku. Zbytek je na samotném žákovi a studentovi. Vyžaduje to vlastnosti, které dnes nejsou v módě: Kázeň, odříkání apod. Pocit nucenosti při tomto sebeukazňování lze samozřejmě různými psychologickými fintami hodně zmenšit. Lze se naučit, jak se nadchnout i pro potřebnou látku, která je však mladému člověku na první pohled z duše protivná (například využitím psychovzorce profesionální koncentrace i řadou dalších sebemotivujících postupů). Kusisko sebezapření tam však vždy zbude.

Ale v módě dnes je co nejvíce v této oblasti  ošulit, obelstít nároky, najít postranní cestičky bez kapky studu. Schválně – někdo by mohl změřit, nakolik je v souvislosti s mladými lidmi ve všelijakých textech či ústních promluvách frekventováno sloveso „užívat si“ . A porovnat, nakolik toto sloveso bylo zastoupeno v mluvě a psaných textech třeba před třiceti nebo dvaceti lety. Intuitivně tuším, že dnes je ta frekventovanost onoho slovesa významně vyšší. Sledujete například občas reklamy, že?

Takže mezi šesti a zhruba třiadvaceti lety věku je dnes hlavním, jakoby nárokovým právem „užívat si“.

Jenže – když si v rozhodujícím věku budu nepřiměřeně, nadměrně a na úkor povinností užívat já, tak po zbytek života si budou ostatní užívat na můj úkor. Stanu se téměř bezbranným v komunikačních dovednostech, dovednostech emoční a celkově psychické vyrovnanosti , kdekoliv jinde v široké říši vzdělanosti a umění kvalitně kariérově přežít – a příslušníci vzdělanějšího národa mne převálcují a slupnou jako malinu. Oni budou zámožní myslitelé, já budu sedřený montážník.

Řada článků byla napsána o tom, jak šli do sebe Finové, jak je tam studium na pedagogických fakultách prestižní, jak se tam dostane málokdo ze zájemců, jak jsou tam učitelé elitou národa. Tak to jen připomínám a dodávám, že bez podobného opatření se řítíme do stavu, kdy budeme národem sluhů a poskoků.

A nemusíme ani chodit do Finska. I Baťův výrok, zhruba „…země, kde neexistují učitelé milionáři, je odsouzen k záhubě…“ je dobré si zde dnes připomenout. Tomáš Baťa měl jistě na mysli jen nejužší špičku této profese – tak jako je dobře finančně zabezpečena špička sportovců nebo umělců. Průměrným patří průměrné ohodnocení, ať jsou z jakéhokoliv oboru.  Nicméně – supervily a auta bouráky hvězd sportu nebo hvězd šoubyznysu najdeme po naší zemi přece jen frekventovaněji než supervily a superbouráky špičkových univerzitních profesorů…

„Vidíte, tyto tři domy zde na Malé Straně pod Hradem vlastní majitel pan X. Není divu, je to špičkový učitel na univerzitě…“ Tato slova z úst českých průvodců cizinců po centru Prahy si nějak ne a ne a nedovedu reálně představit.

Stejně tak je ovšem pro mne těžko představitelný výrok průvodkyně: "Tento žebrák (nebo metař) zde u Karlova mostu byl velice špatným učitelem, učil nesmysly, dělal spoustu chyb - a proto skončil takto." Přičemž oba výroky by měly být realitou, která popisuje sice krajnosti, leč reálné. U učitelů jakož i u všech ostatních lidských profesí.

Mladá generace (i většina starších) dobře rozumí tomu, jak je pro její život „strašně nebytný“ mobil, tablet, notebook, internet. Takže – jejich řečí: S ošizeným vzdělanostním základem, s ošizeným všeobecným přehledem, s podceňováním špičkových učitelů a lhostejným tolerováním těch hodně podprůměrných dopadá nakonec člověk v praxi jako individuum bez mobilu, bez tabletu, bez internetu.

Vy, kteří jste dočetli až sem, takto jistě nedopadnete. Protože jste aspoň tyto řádky četli, dočetli a kapku se zamysleli. Děkuji vám za to srdečně - a držte se :-)