Kde je přesnost, tam se ještě dá žít

V dnešní mizérii nekázně, nezodpovědného šlendriánu, nedodržování povinností těch, co by je dodržovat měli, avšak pobírání našich peněz plnými hrstmi od těch nedodržovačů – v této neveselé situaci potěší každá kapka

přesného solidního přístupu.

V poslední době často jezdím na trase Praha – Ostrava žlutými vlaky jedné známé přepravní společnosti. I tyto vlaky mívají nejednou zpoždění – ba řekl bych, že se zpožděním nižším než pět minut jsem se při většině těchto vlakových cest setkal jen v menšině případů. Ale manažer vlaku vždy několikrát uvádí konkrétní důvod tohoto zdržení a vždy se za něj všem cestujícím nahlas slušně omluví. Stevardi a stevardky při zpoždění vlaku v chodbičkách spíše běhají než chodí a snaží se tedy na svém úseku práce to zpoždění minimalizovat.

 Kladl jsem si však otázku, zda to zpoždění je vždy zaviněno vnějšími okolnostmi, zda  nemají i zaměstnanci zmíněné populární žluté soukromé přepravní společnosti přece jen někdy menší másílko na hlavě...

Určitým dobrým vodítkem, jak tomu ve skutečnosti je, mi byly nedávné dny, kdy jsem po delší době použil od té stejné žluté společnosti spoj autobusový. Tentokrát na trase Brno – Ostrava. Autobus ve výchozí stanici přece nemůže mít žádné vnější překážky přesného odjezdu – a odjezd bude z časového hlediska takový, jak je nastavená úroveň služeb a úcta k času zákazníků  u té žluté společnosti.

Kdo žlutými autobusy častěji jezdí, ten jistě dobře zná to, co nyní popíšu. Ale mezi čtenáři bude jistě dosti těch, kteří to neznají. A i ty znalé to, koneckonců, potěší.

Autobus je přistaven na výchozí zastávce nejméně čtvrthodinu před plánovaným odjezdem. A právě tehdy začíná na obrazovce vpředu nahoře odpočet času. Digitální ukazatel s minutami a vteřinami se postupně blíží ke stavu 15:00.

Podle mne je psychologicky dosti důležité, že cestující na vteřinu přesně kdykoliv ví, „kdy už to pojede“. Jak dlouho se ještě bude stát a zda si za ten přesně poznaný počet minut a vteřin stačí ještě něco zařídit - třeba skočit si do svého zavazadla v úložném prostoru pro nějakou věcičku.

Jen jestli ten odjezd bude opravdu přesný, byl jsem zvědav...

Věděl jsem, že u tradičního státního nebo polostátního přepravce nějakých  třicet, padesát vteřin rozdílu nehraje roli, že tato diference se ještě považuje za „naprostou přesnost“, a „co bys ještě víc, ty hovado zákaznické rozmazlené, chtělo“, že? „Buď rád, že vůbec jedeš, o kafi, novinách a filmu zdarma si nechej zdát...“

Často jsem se se ženou bavil o tom, že přesný odjezd naplánovaný třeba na 10:35 nemá být ani v 10:34 a padesát sekund ani v 10:35 a deset sekund, ale v normálních seriózních 10:35:00! Odpovědí mi bývalo slitovné „kde to žiješ?“.  Uváděl jsem jí na to příklad, jediný co jsem zažil, jak jsem před pár lety odjížděl z vídeňského hlavního nádraží směrem Břeclav, Přerov a další Morava... a jak se vlak dal do pohybu přesně v ten okamžik, kdy vteřinová ručička hodinek proťala dvanáctku.

Když to jde v Rakousku a jistě i v Německu, tak proč to nejde u nás? A když to u nás opravdu chronicky nejde, tak proč mají vrcholoví manažeři těch státních či polostátních dopravních institucí větší měsíční plat než sedm tisíc korun?

No ale před pár dny v Brně to na autobusovém nástupišti u hotelu Grand zase šlo. A v naší České republice! Nevím, asi má pan řidič ještě jiný displej na očích, protože ten velký displej pro cestující je za jeho zády. Ale – když digitální ukazatel času na té obrazovce ukázal 14:58, žlutý koráb silnic se měkce zhoupnul. A když na ukazateli bylo 15:00, tak se i dal do pohybu, ostrou otočkou vyjížděl zpoza těsně před ním stojícího dalšího žlutého autobusu.

Přiznám se, že jsem byl dojatý. Všechno totiž souvisí se vším. Tam, kde se i nad maličkým půlminutovým minišlendriánem nepřesnosti mávne rukou, tam začíná skrytě a záludně postupná rakovina společnosti, která vede nakonec k fatálním negativním koncům. Tam, kde existuje vteřinově přesná zodpovědnost dodavatele za to, co si odběratel koupil, tam zasvítí malé světýlko naděje, že by to s tou společností nemuselo nakonec dopadnout zase až tak katastrofálně.

Na vteřinu přesný odjezd žlutého autobusu se toho dne opakoval i na opačné trase, tedy z Ostravy do Brna.

Stejná přesnost jako v Rakousku, hm... Třeba jednou budou u nás i stejné platy...