Ústava říká toto: "Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády". Co z toho vyplývá?

1) Prezident může premiérem jmenovat úplně kohokoliv. Ani se nemusé ohlížet na výsledek voleb. Pokud dvakrát neuspěje, je zde pojistka ve třetím pokusu vrežii předsedy Sněmovny.

2) Prezident jmenuje další členy vlády. Zde však už tolik volnosti nemá.

3) Ministry může jmenovat pouze prezident, nikdo jiný.

4) A nemůže jmenovat kohokoliv, ale jen toho, koho mu premiér navrhne. Proto je v tomto ustanovení ten výraz "návrh".

5) A ani nemůže nejmenovat. Dopustil by se tím porušení Ústavy. Výraz jmenovat neznamená ani schvalovat, ani kádrovat, ani zamítnout a ani nejmenovat. A ani není oprávněn žádat jiný návrh. Za vládu nese odpovědnost premiér a proto právě on musí mít hlavní slovo v tom, kdo bude v jeho týmu. A odpovědnost má před Sněmovnou, nikoliv před prezidentem.

A za trapné příklady z blogu by se i Ovčáček rděl hanbou. On sice není žádný myslitel, ale příklady by určitě dokázal vymyslet lépe.

Je to přesně tak, jak uvádíte. O složení vlády rozhoduje výhradně premiér. prezident v našem systému nemůže o žádném členu vlády rozhodovat - aspoň tedy ne oficiálně. Stejně tak neurčuje politiku vlády. Jmenování prezidentem je ve skutečnosti jen slavnostní akt.

Slovíčko návrh - to dali legislativci Zemanovi návnadu!! Víme. Hrad není mačkající panák. Jenže pokud si premiér stojí za kandidátem, pak jako nyní v případě, Zeman musí sklapnout !!! Když neuspěje ministr - jde z válu!

Jinak z toh je ego soupeřů a to k ničemu nevede!

A jak poznáte, že ministr neuspěje? Až to odsouhlasí všech 5 členů koalice přece.

Pokud prezident musí návrh akceptovat, pak nechápu, proč ho ústava do jmenování ministrů vůbec tahá. Premiér si ministry může nechat posvětit parlamentem.

A možná by bylo dobré se podívat do podobných parlamentních systémů, kde funguje prezident. Třeba na Slovensku do toho Čaputová mluví. Aby ne když má něco podepsat.

Podle našich demokratů Čaputová může, Zeman nesmí.

Dle mého se tento blog příliš nepovedl už jen díky naprosto nesmyslnými příměrům.

Zkuste proto raději vysvětlit podstatu celého problému - proč prezident Zeman nyní vykládá čl. 68 Ústavy (a význam slova "návrh" zcela jinak než v roce 1998, když poučoval V.Havla:

"Pokud jde o nějaké personální veto (prezidenta), myslím si, že by bylo v rozporu s článkem 68 Ústavy," prohlásil předseda ČSSD Zeman v létě roku 1998, kdy se domlouvala menšinová vláda jeho strany. Zdůraznil tehdy, že ústava platí pro každého. "Z článku 68 Ústavy jasně vyplývá, že se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí," prohlásil tehdy Zeman.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/personalni-vetu-u-jmenovani-ministru-to-je-proti-ustave-vycital-zeman-havlovi.A131106_120836_ln_domov_spa

Hezká demagogie...taková Ovčáčkovina.

Jenomže spor není o slůvko "návrh", nýbrž o to další "jmenuje".

Celé to potom zní takto: Na návrh snoubence žena souhlasí se sňatkem.

Takže příště lépe a radostněji.

Ja bych to jeste upresnil: Na navrh snoubence zena musi souhlasit se snatkem.

Už se tohoto tématu ujal náš pán Trčálek, z čehož lze dost dobře usuzovat na smysluplnost originálu :-)

Jo, máte pravdu. Čeština je tak postavená. Nevylučuji, že existuje jazyk, kde návrh znamená příkaz, ale čeština to není.

Jinak by měla platit zásada - podepisuju to, s čím souhlasím. Přece jen je tam moje jméno a ničí jiné.

Zajímalo by mě, co by bylo, kdyby jmenovací dekret podepsal Zeman ne svým jménem, ale slovem president, případně s dovětkem nesouhlasím.

Když podle vás má každé slovo pouze jeden význam, bez ohledu na souvislosti, divím se, jak a čím jste zaplnil těch 55 klasických papírových knih.

Činnost pana autora počíná někdy v osmdesátých letech. Tak by mě zajímalo, jestli též absolvoval VUML jakožto základ veškerého vědění.

Nezapomínejte, že tu je precedent, podle něhož byli na návrh premiéra jmenováni i předchozí ministři.

Je to podobné, jako když ředitel školy podepisuje vysvědčení, napsané třídním učitelem. Tedy onen podpis - jmenování - dává danému aktu právní rámec.

Pan autor s takovými znalostmi by jistě dokázal zvolit lepší slovo s přesnějším významem. Např. president jmenuje ministry ty osoby, které premiér vybral. To snad je už dostatečně jednoznačné.

Jmenuje ministry podle seznamu osob, které premiér předložil. ATD

Jenže ono to v Ústavě je uvedené poněkud nejednoznačně. Ono se už dávno ví, že to tak je, ale až dnes tu máme vykladače, co se náhle vynořili z hlubin právních knihoven a archivů.

Myslím, že parlament by dal aktu jmenování stejný právní rámec, jako podpis prezidenta. Navíc - ředitel školy do způsobu hodnocení žáků občas také zasáhne (spíše metodicky) a nikdo se tomu nediví. Myslím, že kdyby učitel dal samé pětky, tak by to s ředitelem také řešil.